Transkulturní ošetřovatelství je novou výzvou nejen pro zdravotní sestry |
29 pro2022
|
Takzvané transkulturní ošetřovatelství bude i v podmínkách České republiky nabývat na významu. V globálně propojeném světě musejí zdravotníci i lékaři stále častěji počítat s tím, že mohou zachraňovat zdraví a životy lidem z mnoha různých kultur i etnik. Proto i Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích věnuje velkou pozornost právě tomu, aby se její absolventi a absolventky na takovou možnost připravili a dokázali s ní v budoucnu pracovat. Součástí tohoto programu je i úzká spolupráce s izraelskými kolegy, kteří mají s transkulturním ošetřovatelstvím bohaté zkušenosti. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity úzce spolupracuje zejména s izraelskou Wolfson Academic Nursing School (WANS), jejíž zástupci byli nedávno na fakultě na týdenní pracovní návštěvě. „S WANS vidíme velké možnosti ve společných výzkumných projektech, z nichž by mohly vzniknout i zajímavé publikace,“ uvedla proděkanka pro vědu a výzkum fakulty prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., která je zároveň ředitelkou Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče ZSF JU. Od roku 2013 spolupracuje prof. Tóthová s bývalou ředitelkou WANS dr. Sarou Nissim v rámci Evropské asociace transkulturního ošetřovatelství. Spolupracovaly i při řešení mezinárodního výzkumného projektu a ze získaných výsledků mají i společné publikace, které byly publikovány v prestižních vědeckých časopisech. „Znalosti z transkulturního ošetřovatelství mají velký význam pro budoucí sestry,“ řekla portálu ScienceZoom profesorka Tóthová. Společenskopolitické změny, které u nás nastaly v roce 1989, podle ní nastartovaly i změny v národnostní, kulturní a etnické struktuře populace. I do České republiky v posledních letech přicházejí lidé z různých států a kontinentů, kteří se v naší zemi dočasně nebo trvale usídlují. „Tyto změny kladou určité nároky i na zdravotníky, neboť stále častěji se setkáváme ve zdravotnických zařízeních s pacienty, kteří jsou z jiného kulturního prostředí. Vlivem globalizace nám téměř před očima vyrůstá nový multikulturní svět,“ uvedla profesorka Tóthová. Z tohoto důvodu musí být i budoucí sestra připravena k řešení specifických problémů jedinců z různých minoritních skupin jak ve zdraví, tak i v nemoci. „Abychom pochopily kulturní rozdíly, je nutné hluboko proniknout do ducha dané kultury, je nutné poznat postoje ovládající chování skupin i jednotlivců,“ řekla Tóthová. Přípravě na takzvané transkulturní ošetřovatelství se proto ZSF JU věnuje dlouhodobě a s velkou pozorností. A příkladem je právě i spolupráce se široce respektovanou izraelskou Wolfson Academic Nursing School. Ta vznikla v roce 1974 ve Wolfson Medical Center jako nezávislá veřejná škola založená ministerstvem zdravotnictví Izraele. V roce 1992 byla WANS přidružena k Tel Aviv University. Cíle WANS jsou v souladu se záměrem izraelského Ministerstva zdravotnictví, který směřuje ke snižování nerovností v oblasti zdraví. Byly zde otevřeny jedinečné programy v ošetřovatelství, které odrážejí kulturní rozmanitost zdejší populace. Velkou část studentů totiž tvoří přistěhovalci. Právě z těchto důvodů je WANS pro ZSF JU z hlediska prohlubování koncepce transkulturního ošetřovatelství důležitým partnerem. „V Izraeli totiž mají bohaté zkušenosti v ošetřovatelství nejen v rámci poskytování kulturně ohleduplné péče, jejíž aspekty odborníci z naší fakulty dlouhodobě zkoumají, ale také se vzděláváním sester z různého kulturního prostředí,“ uvedla profesorka Tothová. Díky rozmanitosti své populace má Izrael nesmírně bohatou kulturu. Všichni příchozí si s sebou do Izraele přinesli vlastní kulturní a náboženské zvyklosti, takže obdobně jako Spojené státy americké se i Izrael stal jakýmsi tavicím kotlíkem zvyků a věrouk. Ve studijních programech na WANS se proto logicky více odráží koncepce kulturně diferencované péče. To vše přináší vyučujícím z Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče podněty ke spolupráci v různých tématech, kterým se na ZSF JU věnují. O konkrétních možnostech, jak je dál rozvíjet, budou diskutovat v Izraeli koncem ledna, kdy devět pedagogů ze ZSF JU navštíví své kolegy z WANS. Poznatky ze svého pobytu v Českých Budějovicích, kde byli poprvé, nyní izraelští kolegové zpracují a při dalším setkání navrhnou, v jakých tématech lze společně pokračovat. „Cílem je rozvoj transkulturního ošetřovatelství, protože v Izraeli mají kulturně kompetentní péči na velmi vysoké úrovni a dosahují v této oblasti vynikajících výsledků. Ovšem stejně jako my se zaměřují také například na preventivní činnosti, takže máme v oblasti výzkumu hodně společných témat,“ vysvětlila profesorka Tóthová. |
Unikátní projekt udržitelnosti dárcovství se dostává do finální fáze |
29 pro2022
|
Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích dokončila druhou část projektu, jehož výsledky mohou mít zásadní význam pro změnu legislativy v oblasti dárcovství orgánů v České republice. O projekt s názvem „Kvalita a udržitelnost programů dárcovství́ částí těla v ČR“ má proto eminentní zájem i Ministerstvo zdravotnictví ČR. Už v příštím roce by měly výstupy z projektu vést k návrhu toho, jakým směrem by se měla legislativa v oblasti dárcovství ubírat. Léčba pomocí darovaných částí těla je jednou z nejrychleji se rozvíjejících medicínských technologií. Využití darovaných částí těla k léčbě jiného člověka má v sobě obrovský pozitivní potenciál záchrany lidských životů či významného zvýšení jejich kvality. "Výkladní skříní" procedur dárcovství částí těla však jsou reprodukční technologie, které neléčí zdravotní potíž konkrétního jedince, ale vytvářejí jedince nového (a mohou pro to využít speciální způsoby). „To má ale dopad do daleké budoucnosti tohoto jedince i celé společnosti, proto je v našem projektu takový důraz na 3rd party reproduction (reprodukce třetí stranou-pozn. red.),“ řekla portálu ScienceZoom hlavní řešitelka projektu, Hana Konečná ze ZSF JU. V prvním roce (2021) se projekt získával data o náročnosti dárcovských procedur a systému kompenzací. Výstupy jsou zde: A ve sběru dat pokračovali autoři i v roce 2022. „Po dva roky jsme sbírali data o sociodemografických charakteristikách dárců, o reklamách a náborových kampaních, o situaci v zahraničí, o postojích populace k dárcovství. Výstupy se zpracovávají teď, budou mít formát těch prvních a k dispozici by měly být na plánované konferenci příští rok,“ řekla portálu ScienceZoom Hana Konečná. Srovnání je důležité zejména z toho důvodu, že někdy je hranice mezi dárcovstvím jako altruistickým aktem a dárcovstvím jako druhem obchodu velmi tenká. A to i z právního hlediska. Zatímco například u dárcovství krve se jedná o ryzí altruismus, u dárcovství vajíček či spermií (což jsou také části těla) lze někdy s úspěchem pochybovat, zda hlavní motivací dárců je snaha pomoci někomu druhému nebo spíše finanční kompenzace. Ty jsou sice oficiálně pouze kompenzací ušlého výdělku a nákladů, spojených s odběrem, praxe však napovídá, že je mnoho dárkyň (dárců) považuje za vítaný přivýdělek. A podle toho k dárcovství přistupují. „Kdyby tomu tak nebylo, darovaly by třeba bohaté celebrity svá vajíčka zdarma chudým párům, což se ale prakticky neděje,“ řekla Konečná. Naopak se stává, že k dárcovství vajíček přistupují spíše dívky z chudších sociálních poměrů ve prospěch bohatších zájemců. „A to pochopitelně vyvolává řadu etických otázek,“ uvedla Konečná. Už samotný detailní sběr dat mapující všechny formy dárcovství a finančních kompenzací za ně by tedy měl být vodítkem proto, jaké dárcovství lze stále považovat za nezištný altruistický akt a jaký už nikoliv. Výstupy už má proto podle Konečné k dispozici MZ ČR, především jeho Etická komise a komise věnující se EU legislativě ke krvi, tkáním a buňkám. „Na rok 2023 je plánována konference, na níž budou už zformulovány návrhy směrnic a doporučených postupů,“ řekla Hana Konečná. Demokratické země podle ní staví na lidské důstojnosti a integritě, na rovnosti a solidaritě mezi lidmi. Jako základní princip proto určily nezištnost procedur. Poptávka po částech těla ovšem výrazně převyšuje nabídku, obdobně obrovský, ale negativní, je proto potenciál obchodu s lidmi či částmi jejich těla. „Medicínskotechnické otázky kolem bezpečnosti a kvality jsou podstatné, ale neméně zásadní jsou témata etická, právní a psychosociální. Na jedné straně je nutné naplnit potřeby pacientů, na straně druhé chránit dárce,“ uvedla Konečná v předběžném hodnocení druhé části projektu. Že jde o akutní téma, ukázal i zájem FNO o připojení k výzkumu, bez požadavku navýšit finanční zdroje. Na projektu „Kvalita a udržitelnost programů dárcovství́ částí těla v ČR“ se kromě ZSF JU podílejí i Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity, Fakultní nemocnice Motol Praha, Fakultní nemocnice Plzeň a Nemocnice České Budějovice. Projekt podpořila Technologická agentura ČR. |
Univerzita pořádá významnou konferenci o autismu |
12 lis2021
|
Autismus se stává vážnou civilizační chorobou, kterou se zabývají odborníci na celém světě. Už třetí ročník odborné konference Život s autismem, pořádané Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity, by měl pomoci odpovědět na důležité otázky, související s pomocí autistům i jejich rodinám. Základním problémem autismu v Česku je totiž nedostatek odborníků na toto onemocnění a složitý přístup k účinné odborné péči. Konferenci „Život s autismem“ pořádá ZSF JU 11. listopadu. Vystoupí na ní jako odborníci z Jihočeské univerzity, tak řada odborníků z jiných univerzit a zdravotnických pracovišť v Česku. Konference se nezabývá pouze jedním tématem, tedy například terapiemi, ale její program zasahuje do celé řady služeb, souvisejících s tímto onemocněním. První ročník navštívilo 250 lidí, letos očekávají organizátoři ještě větší účast. „Mimo jiné se nám podařilo zajistit vystoupení Šimona Hlinovského, který má Aspegerův syndrom a bude vyprávět o své cestě životem,“ řekla portálu „Sciencezoom“ hlavní organizátorka konference Ingrid Baloun. Šimon Hlinovský vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a nyní pracuje v softwarové společnosti SAP na projektu „Autism at work“. Je součástí týmu, který se stará o přijímání nových zaměstnanců. Kromě toho je dlouholetým členem Českého červeného kříže a podílí se i na prospěšných charitativních projektech jako je Světluška a Český den proti rakovině. „Podle výzkumů až 80 % lidí na autistickém spektru nemá stálé zaměstnání, což je škoda, protože mnozí z nich jsou kvalifikovaní, loajální a pracovití, ovšem je pro ně obtížné uspět u pracovních pohovorů. Lidé s Aspergerovým syndromem často obtížně udržují oční kontakt, což na personalisty působí nedůvěryhodně,“ řekl loni na tiskové konferenci k Mezinárodnímu dni Aspergerova syndromu Šimon Hlinovský. Podle Ingrid Baloun se i ZSF JU snaží „rozjíždět“ další projekty, která by měli pomoci lidem s autismem a podobnými chorobami. „Nejzásadnějším problémem je nedostatek odborníků pracujících s lidmi s poruchou autistického spektra (PAS),“ uvedla Baloun. Podle ní nejde jen o odborníky v sociálních službách, ale i o lékaře, kteří mnohdy mají nedostatečnou zkušenost a autisty a jejich speciálními potřebami. „Jedná se například o zubaře, kteří nejsou schopni lidi s PAS ošetřit jinak než v narkóze,“ řekla Baloun. Nedostatek odborníků se projevuje i na dlouhých čekacích lhůtách na odbornou pomoc v případě lidí s PAS „Pro příklad nyní se čeká na první sezení u diagnostika (dětského psychiatra nebo klinického psychologa) nejméně půl roku a někde se čeká i rok,“ řekla Baloun. Porucha autistického spektra je podle ní velmi obsáhlá a děti, dospívající a dospělí jsou od sebe velmi odlišní. „Nikdy nenajdeme dva stejné případy, tedy dva lidi, kteří by měli úplně stejný vývoj. Každý je opravdu jedinečný,“ řekla Baloun. Podobně odlišné jsou tedy i diagnózy. Jediný „Rettův syndrom“ se dá potvrdit z vyšetření genetiky (je tam mutace genů na chromozomu X). U dalších diagnóz jako jsou dětský autismus a všechny ostatní je původ vzniku neznámý. |
Vědci z ZSF Jihočeské univerzity zkoumají problémy při testování inteligence romských školáků |
12 lis2020
|
Psychologové ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity zkoumají, které části testu inteligence jsou ovlivněny specifiky života romských školáků na prvním stupni základní školy. I když může takový projekt vyvolávat v Česku řadu protichůdných, možná až xenofobních reakcí, podle jeho autorů nejde o žádnou snahu zvýhodnit Romy na úkor většinové populace. Naopak. Romské děti by s pomocí výsledků tohoto projektu měly dostat v testech stejnou šanci jako ostatní. „ Psychologické testy jsou ovlivňovány kulturou a jazykem. Zkoumáním otázek můžeme docílit toho, aby test takzvaně kulturně nestranně diagnostikoval právě romské školáky,“ řekla v rozhovoru s INFO.CZ Alena Kajanová z Ústavu sociálních a speciálně pedagogických věd ZSF JU. Můžete prosím konkrétně vysvětlit, o co vlastně jde? Jedná se o výzkum jednoho mezinárodního psychotestu, který byl nedávno vydán i v České republice. A my zkoumáme, jak se onen překlad hodí pro diagnostiku romských dětí. Cílem našeho projektu je vyhledat a upozornit na chyby či spíše nepřesnosti v testu, které by mohly častěji poškozovat právě romské školáky. Konkrétně přitom chceme vytvořit jakýsi manuál pro psychology, aby tato konkrétní specifika testu znali. Jak může test inteligence, tedy například různé logické hádanky, poškozovat Romy nebo prostě kohokoliv jiného? Testy ale přece neobsahují jen logické hádanky nebo otázky. Velká část jejich obsahu je jazyková, zjišťuje například i slovní zásobu, schopnost porozumět textu zadání nebo vytvářet slovní spojení. A právě zde mohou kulturní specifika v nastavení testu znevýhodňovat. Jestliže se například v americké verzi rozebírá věta, že na severním pobřeží řádil hurikán a že se kvůli tomu odstěhovali do vnitrozemí, jedná se o sdělení, které třeba desetiletému českému školákovi nemusí být srozumitelné, protože s tímto slovem se nesetkává. Navíc, co to je z jeho pohledu vnitrozemí? Proto kdyby byla v testu nahrazena tato věta jinou větou s podobným obsahem, ale se zohledněním národního specifika, tak by v této otázce neskóroval hůře než američtí vrstevníci. To, že když se test překládá, že se mírně upravuje, není specifikum jen pro Českou republiku, ale je to standartní procedura na celém světě. Snadno lze argumentovat tím, že pokud testovaný člověk nemá dostatečnou slovní zásobu nebo není schopen komunikovat, tak mu test prostě ukáže horší výsledek. Proč by měli mít Romové v tomto směru nějaká specifika? Romské děti ze sociálně vyloučených lokalit, a o ty se především jedná, mají opravdu oproti většinové populaci obvykle menší slovní zásobu. Ale jednotlivé stupně testu dopředu počítají s určitou slovní zásobou pro dítě určitého věku, což ty neznalé znevýhodňuje. Pak ten test ovlivňuje slovní zásoba na úkor přesnosti ve zkoumaných schopnostech. Řada romských dětí také při skládání slov z písmen použije romské slovo, což diagnostik může vyhodnotit jako chybný postup řešení, přitom by stačilo doporučení na doplňující otázku, jestli toto slovo opravdu něco znamená a jestli by byl také schopný vytvořit stejným postupem české slovo. A pak je tu problém s vytvářením slov stejného, podobného nebo naopak opačného významu, což testy často obsahují. Můžete uvést nějaký konkrétní příklad? Třeba když mají romské děti říct synonyma ke slovu máma, v řadě případů řeknou bába, což test vyhodnotí jako chybu. Ale romské děti to tak skutečně chápou, protože v jejich rodinách opravdu děti často vychovávají babičky, které jsou pro ně druhými matkami. Nejen z romského pohledu je tak toto synonymum napsané dobře, ale české vydání tuto možnost nenabízí, protože to pro nás není typické. A takových příkladů můžeme najít mnohem více a je dobré na ně upozornit. Z laického pohledu to ale může vypadat, že vlastně připravujete nějaký speciální test inteligence pro Romy, zatímco většinová populace se bude testovat jinak. Není to tak? Je to mnohem jednoduší! Test zůstává pořád jeden, ale práci s ním můžeme upravit tak, aby vyhovoval nejen našemu kulturnímu prostředí. Nebude to žádná odlišná verze, ostatně tímto testem se diagnostikují kognitivní schopnosti všem, a to od čtyř do sta let. Jde o to, že když žijete jako romský školák v prostředí s odlišnými zvyklostmi, pak můžete v testu s překladem pro většinovou populaci některým otázkám hůře porozumět, nebo na ně odpovědět trochu jinak, než očekává diagnostik. A přitom nemusíte být vůbec nutně méně inteligentní, akorát test není sestrojen tak dobře, aby zachytil logické uvažování romského školáka. Říkala jste, že romské děti mají většinou menší slovní zásobu. A to je pak znevýhodňuje. Není to ale chyba rodičů? A neměla by tedy snaha o změnu směřovat spíše vůči rodičům? S tou slovní zásobou je to složitá otázka. Je ale zajímavé, že řadě dětí opravdu ovlivňuje slovní zásobu televize, když běží v rodinách prakticky pořád. Byla jsem ale nedávno v rodině, v níž se děti vyjadřovaly, s nadsázkou řečeno, snad až akademicky. A pak jsem přišla na to, že rodiče mají většinou jako kulisu zapnutý zpravodajský kanál ČT24. U dalších dětí jsou zase velkým zdrojem slovní zásoby telenovely nebo akční pořady, a ti se samozřejmě budou vyjadřovat jinak. Prostředí vždy ovlivňuje dítě. Každopádně bychom podle mého názoru neměli, konkrétně třeba v těch inteligenčních testech, mávat rukou nad tím, že děti jsou třeba psychicky zanedbané kvůli chování rodičů a oni tedy za všechno mohou. Když jsme třeba zkoušeli test v jedné exkludované lokalitě, tak nám jako antonymum slova koupit většina dětí řekla slovo ukrást. Přitom jedinou uznatelnou variantou je slovo prodat. Ale když se nad tím opravdu do detailu zamyslíte, je to opravdu takový nesmysl? Není možné z ryze logického hlediska jako slovo opačného významu ke slovu koupit použít také slovo ukrást? Test to ale automaticky vyhodnotí jako chybu, protože zkoumá ustálenou formální logiku. Vydavatelé, kteří test vytvářejí, se na rozdíl od těchto konkrétních dětí s tímto ve svém okolí nesetkávají a nedokážou proto tímto způsobem v otázkách uvažovat. Samozřejmě je smutné, když děti takto odpovídají, ale to nevypovídá o jejich inteligenci. Tady opravdu musíme vidět chybu rodičů. Chování jejich rodičů je znevýhodňuje i v jejich odpovědích, my bychom se ale měli snažit, aby je v testech ovlivňovalo co nejméně. Dobře, jak ale chcete konkrétně docílit toho, aby měl romský školák u stejného testu stejnou šanci jako děti z jiného prostředí? Cílem našeho projektu je vyhledat a upozornit na specifika odpovědí, které jsou ovlivněny jakýmikoliv vlivy, ať kulturní odlišností nebo třeba sociální exkluzí, která se právě často objevuje u Romů.Stačí jen doplnit další možnosti odpovědí s vysvětlivkami k použití, obvykle totiž existuje možných odpovědí několik. Je samozřejmé, že pokud by psycholog znal prostředí dítěte a četl naši analýzu, tak stejnou odpověď uzná stejně tak neromskému dítěti. Odpověď je často ovlivněna specifiky životního příběhu každého konkrétního předškoláka či školáka, ale neměla by ovlivňovat jeho výsledky. Už jste zkoušeli test s takto upravenou metodikou romským školákům předložit? Skupinu romských školáků testujeme standardně, úpravy teprve vyvíjíme. Projekt začal loni a potrvá do konce příštího roku. Během toho navštívíme 400 romských dětí po celé republice. Celý projekt je orientovaný na děti v mladším školním věku od od 7 do 11 let, u nichž by potom bylo možné testovat přesněji. Ale náš manuál bude volně dostupný a jistě si jej může dohledat i praktik, jenž se setkává s testováním dětí ohrožených sociální exkluzí. Nemají psychologové pocit, že se snažíte bořit roky zavedená a prověřená pravidla testování inteligence? Nejde zde o úpravu pravidel, ale o zkoumání onoho testu a jeho používání. A naopak, naše zkoumání je s psychologickými institucemi konzultováno. Vlastní zpracování analýz a zkoumání jednotlivých otázek bude řešeno ve spolupráci s Psychologickým ústavem Akademie věd. A rozšířit zjištěné poznatky do praxe mezi speciální pedagogy a školní psychology nám pomůže Národní pedagogický institut, takže to proběhne standardními postupy. Váš projekt ale může mnohým kritikům zavánět až příliš pozitivní diskriminací. Tyto děti ale nikdo v testu nezvýhodňuje, jen budou existovat doporučení pro psychology, jak s testem kulturně nezávisle pracovat. Jakmile na základě toho upozorníme na případné chyby hodnocení, mohu ze zkušenosti říct, že v mnoha případech by po aplikaci metodiky vycházet dítěti výsledky vyšší, a to třebaže nemá takové znalosti majoritní kultury, ale je schopen logicky myslet. Takovéto úpravy poslouží například pro větší efektivitu diagnostiky u vyšetření v Pedagogicko-psychologických poradnách či Speciálně pedagogických centrech. Psychologové a učitelé budou moci s dětmi lépe smysluplněji pracovat, protože budou mít přesnější informace. Ale co byste na kritiku o pozitivní diskriminaci Romů jako odborník, který se dlouhodobě zabývá romským etnikem, odpověděla obecně? Víte, ono je to s diskuzí o pozitivní diskriminaci v Česku těžké.Na Slovensku třeba existuje, a je běžně dostupný, Atlas romských komunit, kde se dočtete v jaké vesnici či městě žije kolik Romů a můžete je porovnat s podklady od sociálních pracovníků či úřadů práce. S těmi informacemi pak můžete pracovat i při pokusech o to, čemu vy říkáte pozitivní diskriminace, obecně však k jakékoliv práci na lepším soužití majority a minority. V České republice by něco takového nebylo možné, aniž by byl autor obecně obviněn z diskriminačního jednání. Tím, že se snažíme být naprosto korektní a bojíme se o odlišnostech vůbec mluvit, si cestu k lepšímu soužití vlastně sami ztěžujeme. A pak to ubližuje všem. Neměli bychom se tedy bát říct, že Romové jsou odlišní? Každá skupina je samozřejmě v některých ohledech odlišná. I v USA, kde jsou lidé velmi hákliví na jakékoliv náznaky diskriminačního jednání, se ve vědeckých publikacích zkoumají informace o etnických rozdílech, a to nejen z hlediska kulturních zvyklostí, ale například i v lékařské fyziologii. Odlišnost přece vůbec neznamená, že jsou horší nebo lepší než my. A to, že tohle někteří říkají, je právě to, s čím se v současnosti bojuje. Když naopak poznáme kulturní myšlení určité skupiny, můžeme si mnohem lépe porozumět. A v případě školní diagnostiky mohou být i drobné odlišnosti velmi důležité. |
Z reprodukční medicíny se stává obrovský byznys, varuje psycholožka |
19 srp2019
|
Psycholožka Hana Konečná ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity je jedním ze dvou zástupců Česka v Bioetické komisi Rady Evropy. Mimo jiné se se tak podílela na nedávném posouzení návrhu, doporučujícím, aby stát povinně informoval děti o tom, že se narodily s pomocí dárcovství vajíček či spermií. Návrh, který v členských státech Rady Evropy vzbudil různou, často kontroverzní odezvu, má být reakcí na rostoucí počet dětí, narozeným formou asistované reprodukce. Protože množství početí, k nimž přispěli dárci, roste geometrickou řadou, snaží se Rada Evropy takovému vývoji přizpůsobit a sjednotit národní legislativy. Podstata nového návrhu spočívá v tom, že by děti, které přišly na svět s pomocí dárcovství vajíček nebo darovaných spermií, měly automaticky po dovršení šestnácti či osmnácti let věku právo na informace o svém genetickém původu. A ty informace by měly přijít od státu. „Návrh přesně říká, že stát by měl v určitém věku dítě informovat, že existují nějaké další informace o okolnostech jeho narození. Dítě by se pak samo mělo rozhodnout, zda chce vědět víc,“ říká docentka Konečná. Neanonymita dárcovství spermií a vajíček je podle ní v některých státech už zavedena, nejdéle asi ve Švédsku, ale mají ji i ve Velké Británii, Německu, Nizozemí, další země o ní uvažují. Ovšem zatím záleží na tom, zda dítěti rodiče vůbec řeknou, že bylo počato pomocí dárce. „Návrh, o kterém mluvíme, a který by při jeho přijetí měl být závazný pro všechny evropské státy, ale přináší povinnost státu informovat dítě nezávisle na vůli rodičů,“ uvedla Hana Konečná. Česká republika podle ní s návrhem v tomto znění nesouhlasí, což už také Radě Evropy oznámila. Důvody jsou údajně jednoduché. „Je především zcela absurdní, aby dítě o tak citlivých informacích informoval stát bez znalosti situace dítěte a bez ohledu na vůli jeho právních rodičů. Za další se nám zdá velmi problematické zajištění ochrany takto citlivých informací. Zároveň se však domníváme, že ani povinné odanonymizování dárců není ve veřejném zájmu. Některé problémy by to sice vyřešilo, ale podle nás by to mnohem víc nových problémů vytvořilo,“ říká Hana Konečná. Vzhledem k současné legislativě v mnoha zemích a možnostem biomedicíny může například nastat situace, kdy se využije i vícečetné dárcovství. Spermie může být z Dánska, vajíčko z Česka, náhradní matka Ukrajinka. A jeden/jedna ze žadatelského páru je třeba Brit/ka a druhý/druhá Ital/ka. Není pak jasné, který národní registr by zajišťoval informace o dítěti a z kolika stran by takové dítě bylo informováno. „Nebo by se nakonec vedl jeden celosvětový obrovský registr?,“ ptá se psycholožka. Fakt, že dítě bude informováno státem o svém genetickém původu a zároveň mu budu uděleno právo zjistit identitu jeho biologických rodičů, může být v mnoha ohledech kontraproduktivní. „Je pro důstojnost a dobrý životní pocit budoucího dítěte dobré, když ho cíleně vytvoříme z částí těla osob rozesetých po celém světě, a pak ho o tom férově informujeme?,“ říká Hana Konečná. Hlavní problém však podle ní spočívá v tom, že se z dárcovství vajíček a spermií a náhradního mateřství stala skutečně masová záležitost, vyžadující opravdu plošnou, celosvětovou regulaci. A to díky tomu, že biotechnologie, využívající dárcovství, dnes neslouží jen k léčbě neplodnosti, ale především k tomu, aby děti mohli mít všichni, kdo po nich touží. A to včetně žen a mužů mimo reprodukční věk nebo stejnopohlavních párů. Pak pochopitelně roste geometrickou řadou i počet dětí, počatých s pomocí dárců a tím i potřeba změn legislativy. Tenhle nový společenský fenomén, který se neustále rozrůstá, pak vyvolává úplně nové výzvy a společenské problémy. A nikoliv jen v reprodukční medicíně. Návrh Rady Evropy je jen jedním z nich. |