Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity otevřela 3. prosince pro velký zájem poprvé kurz bioekonomiky i v českém jazyce. V předchozích třech ročnících probíhaly kurzy v angličtině. Bioekonomika patří k oborům s dlouhodobou perspektivou i z hlediska podpory Evropské unie.

Nejen EU, ale všechny civilizované země světa hledají totiž takový model ekonomického hospodaření, který by společnost vedl k prosperitě, ale zároveň neničil životní prostředí a byl takzvaně trvale udržitelný.

Ve zkratce řečeno je cílem bioekonomiky větší využívání obnovitelných zdrojů a biologických procesů, například pěstování zemědělských surovin pro průmyslové využití. Klasickým příkladem výzvy, které bioekonomika čelí, je třeba její uplatnění v lesnickém hospodaření.

Les má mnoho funkcí od ryze hospodářských až po rekreační, zároveň v rámci svého životní cyklu absorbuje CO2 jako důležitý skleníkový plyn. Pokud se ale vytěžené dřevo spálí, kysličník uhličitý se zase uvolní do ovzduší. Bioekonomika proto hledá způsob, jak by bylo možné místo spalování dřevní hmoty například v energetice využít tuto hmotu v delším časovém horizontu a cyklus absorpce a uvolňování uhlíku prodloužit.

Hledají se například nové materiály na bázi dřevoplastů, kde by byly důležitou hospodářskou surovinou a přitom by dál vázaly uhlík a naplňovaly tak princip udržitelnosti. Podobných příkladů snahy o trvale udržitelnou ekonomiku s pozitivním dopadem na životní prostředí i ochranu klimatu existuje celá řada.

Ekonomika založená na biomase je rozvíjející se sektor s velkým potenciálem, dosahující obratu 2 mld. EUR ročně a poskytující pracovní místa pro téměř 22 miliónů zaměstnanců napříč celou Evropou. Mnohé evropské regiony však nevyužívají dostatečně výhod, které obnovitelné zdroje v porovnání s tradičními fosilními zdroji nabízejí. Proto Evropská komise přišla s projektem POWER4BIO s cíle podpořit rozvoj bioekonomiky v rámci výzkumného programu Horizont 2020. Projekt byl zahájen v říjnu 2018 první schůzkou v Bruselu a bude trvat 30 měsíců do března 2021. Zaměří se na propagaci významu bioekonomiky, vytváření sítí spolupracujících subjektů a vzájemnou výměnu zkušeností.

Projekt je koordinován španělským výzkumným centrem pro energetické zdroje a spotřebu (CIRCE) a je do něj zapojeno 17 institucí z Německa, Belgie, Slovenska, Španělska, Řecka, Nizozemí, Maďarska, Itálie, Polska, Česka a Ukrajiny.

Aktivity projektu se zaměří na pět regionů ze západní Evropy a pět regionů ze střední a východní Evropy s 88 miliony obyvatel, hrubým domácím produktem ve výši 2,4 mld. EUR a rozlohou 450 tisíc km2 . Přínos projektu pro regiony bude spočívat v podpoře vytváření udržitelných a konkurenceschopných bioekonomických regionálních strategií, založených na využití biomasy (zemědělské, dřevní, odpadní) a přírodních zdrojů pro výrobu produktů v textilním, automobilovém, potravinářském nebo průmyslu zpracovávajícím plasty.

Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity INFO.CZ zastřešuje rozsáhlý mezinárodní projekt, který mapuje budoucí demografický vývoj v zemích takzvané Visegrádské čtyřky. Z předběžných výsledků projektu vyplývá, že celou „čtyřku“ jako celek zřejmě čeká poměrně výrazný úbytek obyvatel. A i když Česká republika by na tom v tomto směru měla být nejlépe, ani jí se nevyhnou problémy se stárnutím populace a s ním spojenou ekonomickou nestabilitou.

V rámci projektu s názvem „Jsou státy Visegrádské skupiny připraveny na důsledky stárnutí populace?“ zjišťovali demografové, ekonomové a sociologové z univerzit ze  všech čtyřech zemí V4 směry populačního vývoje i připravenost na něj. A prakticky ze všech prognóz vyplývá, že početní stav populace v této skupině států bude jako celek i nadále klesat, zatímco na Západě většinou poroste.

Demografická projekce Ekonomické fakulty Univerzity v maďarském Debrecínu (https://www.email.cz/download/k/vh8p3HEeTL3bV8kEcEhpBoW_YB7aGbHGIxs_4ljr2VWMpleGzXYwbDmMQ1bFmM9iYKRbbuw/Population%20projections%20between%202020%20and%202050.pdf), která je součástí projektu, počítá s tím, že do roku 2050 bude žít v Polsku až o 10 % méně lidí než dnes, v Maďarsku o 5,14 % a na Slovensku o 5,56 %. Česko jako by přitom potvrzovalo, že leží ve středu Evropy mezi Východem a Západem, což se odráží i na jeho demografickém vývoji. Prognóza mu totiž na rozdíl od dalších států V4 předpovídá jen mírný úbytek obyvatelstva (o 1,12 %).

Naproti tomu ve státech jako Island, Irsko nebo Lucembursko by se měl počet obyvatel za stejné období zvýšit až o třetinu, ve Švédsku, Norsku, Švýcarsku či Lichtenštejnsku až o pětinu. Důvodem je především pokračují migrace, a to z velké části z „východních zemí“ EU. Ze stejného důvodu očekávají demografové zhruba desetiprocentní nárůst populace například v Rakousku, Francii, Nizozemí či Belgii.

Příkladem tohoto masivního přelévání obyvatelstva z Východu na Západ Evropy může být  Litva, kde zejména z důvodu odchodu za prací do starých členských států unie poklesl počet obyvatel od roku 2016 z 3,2 milionu na 2,7 milionu.

I když ale Česko nepatří k zemím, v nichž demografové očekávají tak prudký pokles či přesun obyvatel, prudkému stárnutí populace se nevyhne. V roce 2018 podíl „pětašedesátníků“ a starších v české populaci poprvé překročil hranici 2 milionů, podle studie Českého statistického úřadu by ale do roku 2050 měla kategorie seniorů „65 plus“ zahrnovat až 3,2 milionu lidi.

Tím se ale bude zhoršovat i bilance počtu osob ve věku potenciální ekonomické aktivity a neaktivity. Zatímco dnes připadá na 100 osob ve věku od 20 do 64 let (tedy potenciálně ekonomicky aktivních) 65 pětašedesátníků a starších, do 30 let by mělo připadat na 100 „vydělávajích“ už 90 seniorů v důchodovém věku. A to může a zřejmě také vytvoří značný tlak na sociální systém.

Autoři studie přitom došli i k možná překvapujícím závěrům, týkajících se rozdílů vnímání stárnutí a úbytku populace v zemích V4. Součástí projektu bylo totiž i dotazníkové šetření mezi zaměstnanci sociálních služeb a dalšími lidmi, kteří se podílejí na práci se seniory nebo připravují různé speciální programy. Ukázalo se, že v Česku (a částečně i na Slovensku) se lidé v souvislosti se stárnutím populace nejvíce obávají „selhání státu“, zatímco v  Maďarsku a Polsku mají prioritu obavy z porušení mezigeneračních vazeb a vůbec lidských vztahů. „Zjednodušeně řečeno by se to dalo popsat tak, že Češi více spoléhají na stát a bojí se toho, že stát nebude mít peníze na to, aby se o ně ve stáří postaral, Maďaři a Poláci mají v mnohem větší míře strach z toho, že větší počet seniorů naruší vztahy v rodinách,“ řekla  INFO.CZ vedoucí projektu Renata Klufová z Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity.

Řada nevyřešených problémů a otázek v oblasti hospodářství je spojena s etikou. Jen se na to bohužel zapomíná. K nápravě by měla mimo jiné přispět konference Etika v 21. Století, pořádaná vůbec poprvé v historii Ekonomickou fakultou JU. Desítky odborníků z domova i zahraniční budou diskutovat o tom, zda a jak by se měly etické otázky promítnout do běžného života dnešní společnosti. To, že se tak dříve nebo později musí stát, je totiž zřejmé.

Konference se bude 21—22. května konat na půdě EF JU a už dnes na ní odborníci připravují příspěvky. Výsledky diskuse jsou totiž bez nadsázky velmi očekávané nejen na půdě univerzity, ale v celé republice. To, co se na konferenci bude řešit, se totiž dnes (zejména v době pandemie) řeší v médiích, mezi odborníky i v laické veřejnosti prakticky každý den.

„Jde především o tu základní otázku, kdy a v jakých případech má veřejný zájem dostat přednost před byznysem,“ řekla webu sciencezoom děkanka Ekonomické fakulty JU Dagmar Škodová-Parmová. Koronavirová pandemie (ale nejen ona) totiž odhalila mnoho příkladů zásadního rozporu v tom, jakou úlohu má mít v krizových situacích stát a jakou běžná hospodářská soutěž. Stejně tak koronavirová krize vyvolal širokou diskusi o etických otázkách, spojených s ochranou života a zdraví, a postavených někdy na misku vah k ekonomickým zájmům společnosti. Právě takovými a podobnými otázkami by se měla konference zabývat a dospět i nějakým, v praxi využitelným závěrům.

„Konferenci jsme sice začali připravovat už před pandemií, to, co se děje během koronavirové krize, ale z nadcházející odborné diskuse na půdě fakulty udělalo vysoce aktuální záležitost,“ uvedl děkanka. Pokud se pandemická situace zlepší, bude konference v květnu probíhat už běžným způsobem, pokud ne, jsou organizátoři připraveni na on-line diskusi.

Mezi přihlášenými řečníky je řada oceňovaných odborníků, včetně předního českého odborníka na etiku  Zdeňka Dytrta. Záštitu nad konferencí převzal vedle děkanky EF Škodové Parmové a rektora JU Bohumila Jirouška i Senát PČR. Středoevropský rozměr by měla dát akci Ekonomické fakulty i účast profesora Helmuta Renöckla, rakouského teologa a filozofa se silným mezinárodním přesahem.

Účastníci konference budou diskutovat jak o etice v podnikání, tak například ve zdravotnictví, právu, průmyslu a vzdělávání. Z nejlepších příspěvků sestaví organizátoři sborník, který bude vydaný do konce letošního roku.

Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity patří v Česku ke špičkovým vědeckým pracovištím, která se zabývají takzvanou bioekonomikou. Svou pověst potvrdila i úspěšnou účastí v mezinárodním projektu POWER4BIO, zaměřeném na aplikaci takzvaných biotechnologií do praxe a propojení akademické sféry se sférou výrobní a uživatelskou.

Mezinárodní projekt  POWER4BIO, podpořený prestižním evropským programem Horizont 2020, pomáhá rozvíjet regionální bioekonomické strategie a přeshraniční výměnu zkušeností. Je zaměřen na propagaci významu bioekonomiky, vytváření sítí spolupracujících subjektů a vzájemnou výměnu zkušeností. Jeho cílem bude podpořit evropské regiony ve snaze maximalizovat využití lokálních zdrojů biomasy.

Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity se do projektu zapojila na začátku roku 2019 a letos na konci března společně s dalšími zúčastněnými institucemi svou účast ukončila. Projekt je koordinován španělským výzkumným centrem pro energetické zdroje a spotřebu (CIRCE) a je do něj zapojeno 17 institucí z Německa, Belgie, Slovenska, Španělska, Řecka, Nizozemí, Maďarska, Itálie, Polska, Česka a Ukrajiny.

„V rámci projektu vznikl i Jihočeský spolek pro ekonomiku, propojující zemědělce, akademickou sféru, uživatele biotechnologií i zástupce státní správy a samosprávy,“ řekla webu „sciencezoom“ děkanka EF JU Dagmar Škodová-Parmová. Projekt byl totiž zaměřen právě na to, aby takzvané biotechnologie nejen obsáhly co nejširší okruh uživatelů, ale zároveň se staly pevnou součástí běžné ekonomiky. A to především ve smyslu maximálně efektivního využití zdrojů. „Jde mimo jiné o to, abychom v rámci takzvané cirkulační ekonomiky dokázali využít i suroviny, dnes považované za odpad.  A vrátit se tak do časů, kdy z lidské činnosti prakticky žádné dopady nevznikaly, všechno našlo své využití,“ uvedla děkanka.

Projekt má celoevropský rozměr a EF JU se do něj zapojila s plným nasazením. Za 2,5 roku své účasti na projektu oslovila prostřednictvím seminářů, konferencí, webinářů, tiskových zpráv, brožur, sociálních sítí a dalšími způsoby celkem 137 519 lidí (!!! ) Díky mimořádně angažovanému konsorciu dosáhl POWER4BIO celoevropského širokého uznání mezi příslušnými zúčastněnými stranami z akademické sféry, průmyslu a politiky v oblasti bioekonomiky. „Jsme rádi, že jsme mohli být součástí tak aktivního projektu,“ uvedla děkanka.

Projekt je zaměřen pět regionů ze západní Evropy a pět regionů ze střední a východní Evropy s 88 miliony obyvatel, hrubým domácím produktem ve výši 2,4 mld. EUR a rozlohou 450 tisíc km2. Přínos projektu pro regiony bude spočívat v podpoře vytváření udržitelných a konkurenceschopných bioekonomických regionálních strategií, založených na využití biomasy (zemědělské, dřevní, odpadní) a přírodních zdrojů pro výrobu produktů v textilním, automobilovém, potravinářském nebo průmyslu zpracovávajícím plasty.

V rámci projektu POWER4BIO byla  provedena analýza odpadů a primárních zdrojů v jednotlivých regionech a vyhodnotí se i možnosti regionů pro přechod na bioekonomiku z hlediska jejich „know-how“, obchodních a výrobních kapacit, logistiky apod. Dalším cílem bude zmapovat stávající technologie využitelné pro zpracování primárních zdrojů na bioprodukty. Výstupem projektu bude soubor příkladů dobré praxe a doporučení pro volbu optimálního modelu rozvoje místní bioekonomiky.

Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity potvrzuje pověst předního českého pracoviště pro výzkum možností cirkulární ekonomiky. Kolektiv 20 autorů fakulty se podílel na unikátní publikaci, která se právě touto ekonomikou zabývá a doporučuje její využití v široké škále oborů lidské činnosti. Například koncepty takzvaných chytrých měst se v budoucnu bez efektivnějšího využívání zdrojů a udržitelném nakládání s odpady.

Publikace je napsána v angličtině a celým názvem se jmenuje: Regions in Context III: Principles of circular economics in regional management leading to increased efficiency of systems (Regiony v kontextu III: Principy cirkulární ekonomiky v regionálním řízení vedoucí ke zvýšení efektivity systémů).

I když může název znít laikům možná příliš „odborně“, jedná se o ryze praktickou analýzu, využitelnou jak v soukromé, tak veřejné sféře.

Cirkulární ekonomika (též oběhové hospodářství) představuje koncept, který je integrální součástí takzvaného udržitelného rozvoje. Zabývá se způsoby, jak zvyšovat kvalitu životního prostředí a lidského života pomocí zvyšování efektivity produkce.

V rámci cirkulární ekonomiky se všichni, kdo se na ní podílejí, snaží v maximálně možné míře vracet do „oběhu“ všechny zdroje a suroviny, v ekonomice vytvořené nebo využité. Týká se to především nakládání s odpadem, který by, ať už je biologického či syntetického původu, měl být znovu použit. A to včetně „odpadu“ ze syntetických látek, které by měly být navrženy tak, aby mohly být znovu „vráceny do oběhu“ při spotřebě minimální množství energie, a tedy cirkulovat.

„Mám jako editor publikace velkou radost z toho, že autoři pokusili nalézt použití cirkulární ekonomiky nejen ve službách a průmyslu, ale také ve veřejné správě,“ řekla portálu „sciencezoom“ děkanka Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity Dagmar Škodová-Parmová. Oběhové hospodářství by mělo být v budoucnu základem života ve městech. „Kniha v tomto směru dává impulzy jak odborníkům a studentům z akademické sféry, tak je ji též možné použít pro ryzí praktiky v regionálním managementu,“ uvedla Škodová-Parmová.

Publikace se zabývá i velmi detailním rozborem možností cirkulární ekonomiky například i v takových oborech jakými jsou hotelnictví či finančnictví. A analyzuje i možnosti spojení takzvané sdílené a cirkulární ekonomiky. Obecně řečeno, jde tedy o velmi „praktickou“, nikoliv jen „akademickou“ příručku.

Vedle profesorů a docentů se podíleli na formulování teoretických přístupu, ale i představení případových studií, doktorandi EF JU. „Růstové teorie jsou nahrazovány teoriemi udržitelnosti a z nich vyplývajících pobídek k inovativním řešením jak v teoretické rovině, tak v praktických aplikacích. Tato vědecká monografie, která se dostává do rukou čtenářů, přináší nové pohledy na klasická průmyslová odvětví nebo změny v mechanismech ekonomického řízení, které odrážejí principy cirkularity,“ píše se v představení publikace..

Kniha získala velmi kladné hodnocení i od obou recenzentů této monografie, kterými jsou profesorka Věra Bečvářová a doktor Mojmir Hampl. Oba se o obsahu monografie vyjadřují v superlativech. Jejich jména jsou zárukou, že kniha je kvalitní a čtenář bude spokojený. Kniha zatím vychází v elektronické podobě, v plánu ale i její tištěné vydání.

Firmy v budoucnu zřejmě převezmou mnohem větší díl sociální zodpovědnosti za život v konkrétním regionu než doposud. Projekt, na kterém se podílí Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity, by měl pomoci k tomu, aby se firemní investice do takzvaného lidského kapitálu vyplatily všem. Tedy lidem, firmám i místní samosprávě.

Fakt, že firmy, působící v určitém regionu, hrají vedle své role zaměstnavatele i stále důležitější roli garanta sociální udržitelnosti, je nepopiratelný. A nejde přitom o žádné politické nebo úřednické nařízení. V době nedostatku pracovních sil jsou totiž zaměstnavatelé v mnoha případech nuceni k tomu, aby zaměstnance kromě platu lákali i na jiné benefity a výhody. Mnohé firmy tak nabízejí firemní školky, různé další sociální vymoženosti, zábavu, bezplatné vzdělávání, možnosti osobního rozvoje. Především se ale snaží přesvědčit zaměstnance, aby se stali nejen lokálními, ale i firemní patrioty.

„Takový model firemní kultury, kdy zaměstnanci cítí sounáležitost s firmou a podílejí se na jejím rozvoji, bude zřejmě i určujícím modelem do budoucna,“ říká děkanka Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity Dagmar Škodová Parmová. Ekonomická fakulta JU spolupracuje s Univerzitou Karlovou na projektu, který by měl očekávané změně v chování firem výrazně napomoci.

Projekt počítá s propojením poznatků z teorie a praxe stejně jako se spoluprací lidí, kteří se zabývají programy udržitelného rozvoje se zaměstnavateli a majiteli firem. Na základě dosud získaných poznatků a dat z konkrétních regionů a jejich sociálních potřeb by pak měla vzniknout společná platforma pro vytváření různých inovací, využitelných právě k podpoře lokálního a firemního patriotismu. Firmy a aktéři v regionu si jsou vědomi technologického pokroku, ale v kontextu udržitelnosti si musejí uvědomovat, že inovační řešení nesmí být pouze hodnoceno stran své efektivnosti, ale musí být váženo též dle svého vlivu na životní prostředí, a hlavně vlivu na lokální populaci. Tím nejsou míněni pouze pracovníci, ale též veřejnost, lidé, v jejichž regionu firma působí. Vůči nim se musí firma - tzv. korporátní občan chovat zodpovědně.

I když popis projektu může někomu znít kostrbatě, nejedná se vlastně o nic jiného než o možnost vytvořit co nejlepší podmínky pro to, aby se lidé se svými zaměstnavateli dokázali dohodnout na co nejvýhodnější vzájemné „symbióze“. Lidé by měli mít pocit, že jsou pevnou a nezbytnou součástí společnosti, na kterou mohou být hrdí a která jim za jejich loajalitu zároveň nabízí kromě peněz i jiné benefity. „Řada firem už takto funguje, jiné se ale sociálních inovací bojí nebo je nepovažují za potřebné,“ uvedla Dagmar Škodová Parmová.

Přitom se podle ní na příkladu mnoha podniků i menších zaměstnavatelů ukazuje, že když se firma chová „společensky zodpovědně“, získává kromě jiného i důležitou konkurenční výhodu v podobě stálých a loajálních zaměstnanců. A tato výhoda začíná stále více nabývat na významu. „Pokud zaměstnavatel podporuje osobnostní rozvoj svých pracovníků, investuje i do nabídky jejich volného času, pomáhá jim zvládat péči o rodinu, kreativní potenciál těchto lidí obvykle zůstává ve firmě,“ říká Dagmar Škodová Parmová.

Konkrétně udržitelný rozvoj na místní úrovni přitom podporuje i Evropská unie. I správci evropských sociálních fondů jsou totiž přesvědčeni o tom, že sociální soudržnost místních lidí s lokálními firmami představuje budoucnost hospodářství i cestu k omezení negativních důsledků globalizace. Na firemní inovace, spojené s investicemi do sociální oblasti, proto mohou zaměstnavatelé čerpat i evropské peníze.

„Změna firemní kultury směrem k tomu, že firmy budou stále důležitějšími garanty a tvůrci lokální soudržnosti, a v některých ohledech dokonce převezmou sociální odpovědnost od státu, je podle mého názoru nevyhnutelná i bez evropských peněz. Vývoj k tomu prostě směřuje i bez politických nařízení,“ uvedla děkanka Ekonomické fakulty JU.

Aktuální studie Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity zmapovala, jak mohou malé a střední zemědělské podniky uspět na českém a světovém trhu. Studii, jejímiž autorkami jsou Dagmar Škodová Parmová a Jana Novotná zveřejnil časopis České akademie zemědělských věd (https://www.agriculturejournals.cz/web/. Práce poukazuje zejména na důležitost spolupráce zemědělců s místním akčními skupinami (MAS).

Inovace jsou základní prostředkem k udržení konkurenceschopnosti zemědělců. Studie se proto detailně zabývá zaváděním inovací a zlepšování kvality do provozů především malých a středních podniků a rodinných farem v České republice. „Cílem je zlepšení konkurenceschopnosti produkce na vnitřních, evropských a světových trzích a také v kontextu optimalizace nastavení a doporučení nových dotací v rámci Společné zemědělské politiky pro nadcházející programové období,“ píše se v úvodu studie.

Autoři zkoumali mimo jiné závislost využívání různých forem inovací ve vztahu k finančním krizím, obecný (proaktivní vs. reaktivní) přístup k inovacím a také vzájemné působení s Místními akčními skupinami (MAS) jako dalším zdrojem podpory. Místní akční skupiny jsou místní společenství složené ze subjektů, které zastupují místní socioekonomické zájmy – veřejné i soukromé. Tvoří je skupiny občanů, neziskové organizace, soukromí podnikatelé, obce, svazky obcí apod. 

Vzhledem ke struktuře získaných dat byl pro vyhodnocení použit obecný lineární model (GLM). Ze získaných dat byly pomocí metod pokročilého statistického testování identifikovány dva nejdůležitější aspekty zavádění inovací v zemědělských podnicích. Tyto dva klíčové aspekty jsou: spolupráce s MAS a využití poradců pro zpracování projektových žádostí. Ostatní faktory, velikost farmy, existence finančních problémů a délka hospodaření tedy nejsou statisticky významné.

Toto zjištění může mimo jiné pomoci orgánům veřejné správy, které mají pravomoc stanovovat podmínky podpory Programu rozvoje venkova. V současné době zemědělci totiž čelí stále větším výzvám, jakými jsou změna klimatu, eroze půdy, ztráta biologické rozmanitosti, ale také nutnost zvládat měnící se očekávání spotřebitelů a názory na zemědělské technologie. Nástroje na podporu a rozvoj tohoto sektoru jsou tedy cílené investice nejen při obnově a systematické modernizaci, ale především v oblasti inovací.

Autoři studie konstatují, že pokud mají být zemědělci v tomto „boji“ alespoň částečně úspěšní a uspět na globálních trzích, měli by zavádět inovace jak z hlediska nových technologií spojených s robotizací, tak např. systémy řízení kvality nebo digitalizace.

Jak ale ukázal rozbor obou autorek, využití inovací v zemědělských podnicích a farmách v ČR neodpovídá nabízeným možnostem. Inovace jsou podniky zaváděny v minimální míře a navíc obvykle v reakci na vnější podněty, jako jsou finanční krize. V mnoha případech jde tedy o „vynucené kroky“ vnějšími podmínkami, nikoliv snahu zlepšit konkurenceschopnost firmy do budoucna.

Dotazníkové šetření, využité ve studii, přitom také identifikovalo významný dopad spolupráce s MAS a využití poradců jako možné formy inovací. Téměř polovina respondentů deklarovala spolupráci s MAS a v mnoha případech jde o spolupráci pravidelnou či opakující se. Tato forma spolupráce není výhodná pouze pro zemědělce samotné, ale díky subsidiaritě a multiplikačnímu efektu je pozitivní i pro celek, představující příslušníky celé místní komunity.

Více než dvě třetiny respondentů využívají služby konzultantů, téměř všichni opakovaně. Bylo zjištěno, že „využívání poradců pro zpracování projektových žádostí“ a „spolupráce s MAS“ představují statisticky významné faktory. „Tyto faktory ukazují směr, který by měl být podpořen vhodnými opatřeními a kam by se měla zaměřit pozornost v rámci pomoci a podpory malých a středních zemědělských podniků v ČR,“ píše se v závěru studie.

Experti Jihočeské univerzity a Univerzity Hradec Králové se podíleli na vydání důležité publikace, která by měla pomoci účinnější spolupráci univerzit a výzkumných ústavů s podniky v Česku. Nová kniha, která právě spatřila světlo světa, nese název  „Od výzkumu po využívání v praxi“ a jak napovídá její podtitul, měla by čtenářům nabídnout „vše transferu znalostí a technologií“.

Podle děkanky Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity Dagmar Škodové Parmové, která je jednou z autorek, si kniha klade za cíl vymezit a přiblížit akademické a odborné veřejnosti pojmy a praktiky používané v zahraničí, kde jsou aktivit jako je transfer technologií, smluvní výzkum či inovační spolupráce podniků s univerzitami daleko více rozšířené. „Ve znalostní ekonomice jsou právě informace, kompetence a jejich využití v praxi základnou pro celkový hospodářský růst,“ řekla portálu sciencezoom děkanka.

 V úvodu knihy se píše: „Zatímco univerzity a další veřejné a soukromé výzkumné organizace vnímáme jako dodavatele výsledků výzkumu a vývoje, výrobní firmy a obchodní společnosti působí především jako hlavní hnací síla pro uvádění těchto výsledků na trh. Problematika transferu technologií a komercionalizace jsou tak aktuálnější více než kdy předtím“.

To, jak země dokáže propojit akademickou sféru s výrobou a obchodem, v mnoha ohledech rozhoduje o tom, jak úspěšná je její ekonomika celkově. Přestože je v České republice od roku 2012 velmi aktivně rozvíjena síť center transferu technologií, jsou výsledky uplatnitelných vědecko-výzkumných výstupů ve srovnání se světem stále malé. „Česká republika v tomto směru zaostává dlouhodoběji,“ uvedla Dagmar Škodová Parmová,

Právě rezervy Česka v transferu znalostí a technologií do praxe byly podle ní tou základní motivací ke vzniku knihy. Ta se z pohledu odpovídajících společenských věd věnuje základním otázkám podpory tvorby a nakládání se znalostmi jako základem pro navazující možné vylepšení efektivity uplatnění vědecko-výzkumných výsledků a s tím související podporou lidských zdrojů.

Publikace obsahuje jak legislativní rámce českých i zahraničních podmínek, tak i představení specifických metod, postupů nebo zvyklostí, které transfer technologií a uvádění inovací v život umožňují. Konkrétní postupy přinášejí kapitoly o zakládání nových start-upů či finanční specifika ochrany duševního vlastnictví. „Přidanou hodnotou publikace je nastínění implementace nástrojů řízení, které například umožňují vytipování aktivních členů na instituci, motivaci vědců nebo podporu výzkumné práce jako takové,“ uvedla děkanka.

 Autoři podle ní zahrnuli též případové studie, které nabízejí vhled do procesů a přístupů vybraných institucí v různých částech světa. Přáním autorů je, aby se publikace stala vhodným „vademek“ obsahujícím užitečné tipy na podporu rozvoje transferu technologií a ochranu duševního vlastnictví na univerzitě. 

Autory knihy jsou Petra Marešová, Vladimír Bureš, Růžena Štemberková, Pavla Matulová, Ondřej Krejcar, Josef Toman a Dagmar Škodová Parmová. Vydala ji Univerzita Hradec Králové v nakladatelství GAUDEAMUS.

Sousedská pomoc jako další forma dopravní obslužnosti zejména v menších obcích. Taková je podstata unikátního projektu vytvořeného Ekonomickou fakultou JU a uvedeného do praxe začátkem letošního roku. Lidé mohou prostřednictvím speciální aplikace nabízet svezení autem sousedům nebo komukoliv jinému, kdo o to má v jejich okolí zájem. První zkušenosti ukazují, že projekt má šanci na to, aby se stal v budoucnu běžnou součástí dopravní nabídky na venkově.

Už dnes fungují různé komerční aplikace, přes které může řidič nabídnout někomu spolujízdu za úplatu. Dokonce takových aplikací existuje několik. Projekt EF JU je ale založen na trochu jiném principu. Spočívá v myšlence, že řada lidí na vesnicích a menších městech by své sousedy či známé ráda svezla i zadarmo, jen v určitou chvíli neví, kdy a kdo by měl o tuto sousedskou výpomoc zájem.

„Náš systém proto obě skupiny propojuje a umožňuje jim, aby o sobě věděly a dokázaly se rychle domluvit na případné spolujízdě,“ řekl portálu ScienceZoom hlavní řešitel projektu na EF JU Jiří Alina. Uživatelé služby za využití aplikace neplatí žádný poplatek.

Systém je financován obcemi, které si za částku v řádu stokorun mohou koupit licenci a pak aplikaci nabízet k využití obyvatelům. Konkrétně to znamená, že člověk, který plánuje jízdu například za nákupem, do systému vloží plán jízdy i počet osob, které by mohly jet s ním.

Záleží pak na dohodě zúčastněných, zda spolucestující nějak přispěje řidiči na cestu nebo řidič nabídne odvoz zcela zdarma. Domluví se telefonicky. „Je to jednoduché, rychlé a bezpečné,“ píše se na stránkách „jedemespolu.cz“.

Do systému se zatím přihlásilo zhruba 20 obcí, autoři projektu proto využívají první zkušenosti s „ostrým provozem“ k doladění celého programu aplikace tak, aby jí bylo možné využívat v širokém měřítku. A vytvořit tak skutečně novou formu dopravní obslužnosti, která splňuje nejen požadavky sdílené a ekologické dopravy, ale také posiluje sousedské vztahy.

V budoucnu by tak mohl být systém využíván i jako mobilní aplikace v telefonech, zatím je dostupný přes počítač. Každého přitom jistě musí napadnout, zda skutečně všichni, kteří by o tuto službu nabízené spolujízdy mohli mít zájem, mají také přístup k počítači a internetu. Předpokládá se, že mezi klienty tohoto systému budou především senioři.

Zahájení projektu ale předcházel mimo jiné i průzkum, který prokázal, že i mezi seniory v menších obcích je dnes většina těch, kteří počítač využívají, byť během dne třeba jen na krátkou dobu. A mohou tedy například ve středu přes počítač zjistit, zda někdo nejede v pátek do města na nákup nebo za kulturou.

Aplikace „jedeme spolu“ byla vytvořena se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu GAMA2 (TP01010019).

Může být budoucí ekonomický rozvoj založen na ekonomice, která neničí životní prostředí a dokáže pracovat s omezenými zdroji surovin? K pochopení některých souvislostí, vedoucí k odpovědi na tuto zásadní otázku dneška, může vést kniha „Cirkulární ekonomie a ekonomika …“, napsaná kolektivem autorů pod vedením profesorky Evy Kislingerové z Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity. Kniha, vydaná 6. prosince v nakladatelství Grada, se zabývá důležitými otázkami takzvané cirkulární ekonomiky. Tu dnes mnozí politici označují za jedinou možnou cestu k prosperitě, založené na takzvaně udržitelném rozvoji.

Cirkulární ekonomika je podle profesorky Kislingerové částí odborné (i laické) veřejnosti chápána jako progresivní směr uspořádání ekonomických kooperačních vazeb, který má potenciál výrazně změnit tradiční uspořádání národních ekonomik a přizpůsobit ho potřebám moderního světa. Ten je dnes konfrontován s riziky úbytku surovinových zdrojů a klimatických změn.

Cirkulární ekonomika je ale také někdy jejími odpůrci chápána jako uměle prosazovaný a nebezpečný trend řadicí se mezi progresivistické (neomarxistické) směry v přemýšlení i v reálném uspořádání společnosti. Kniha Cirkulární ekonomie a ekonomika (Společenské paradigma, postavení, budoucnost a praktické souvislosti) se snaží o poučený a realistický pohled na tuto problematiku oproštěný pokud možno od apriorních přístupů a předsudků (ať již jakýchkoliv, tedy včetně přehnaných nadějí).

„V knize popisujeme některé ekonomické vztahy a souvislosti, které jsou důležitou součástí konceptu cirkulární ekonomiky, ale přitom jsou mezi laickou veřejností velmi málo známé nebo opomíjené,“ řekla portálu „Sciencezoom“ Eva Kislingerová. Kniha by tak podle ní měla přispět k tomu, že diskuse o cirkulární ekonomice bude i v Česku založena na reálných základech a poznání.

V českém prostředí totiž dosud není k dispozici publikace, která by se na otázky cirkulární ekonomie a cirkulární ekonomiky snažila pohlédnout celistvě a s dostatečným vědomím souvislostí k celkovému vývoji ekonomického myšlení posledních desetiletí. Tento prostor se snaží zmíněná monografie vyplnit, přičemž vedle otázek teoretických věnuje značnou pozornost reálným praktickým projevům cirkularity.

Základním pohledem na celou problematiku je hypotéza, že cirkulární ekonomika se (ve smyslu jejího „zavedení“ a to spolu s dalšími postupy a strategickými cíli) stala ve vyspělých zemích převládajícím společenským paradigmatem. Nabízející se otázka faktičnosti převládnutí paradigmatu je vyřešena skutečností, že politické strany usilující o prosazení celého shluku těchto cílů jsou opakovaně voleny a jsou dlouhodobými lídry politických scén v jednotlivých zemích.

Navíc jejich agendu přebírají i formace, které v minulosti stály ve větší nebo menší opozici. Existuje tedy společenská objednávka, aby prosazení paradigmatu nebylo ponecháno pouze na činnosti tržních sil, ale je považováno za úkol politické reprezentace.

To samo o sobě pochopitelně přináší ostré názorové střety a ideologické rozepře. Jedním z problémů proto je skutečnost, že zatímco v rovině neekonomické probíhá mnohdy velmi tvrdá, nicméně rozsáhlá a hluboká veřejná diskuse o celé škále příbuzných témat (klimatické změny, environmentální cíle, elektromobilita a další), v rovině ekonomické je toto téma zpracováváno spíše dílčím způsobem.

Publikace proto přináší určitou základní analýzu vývoje pojmů cirkulární ekonomie a ekonomika v nastínění jejich vývoje v posledních letech, zařazení do trendů předchozích desetiletí, dále také shrnutí a analýzu legislativních kroků, které se snaží vnést cirkulární postupy do reálného života, pokouší se i o kvantifikaci „míry cirkularity“, podle níž by bylo možné z tohoto hlediska vzájemně porovnávat například jednotlivé ekonomiky. Značná pozornost je věnována řadě konkrétních oblastí (odvětví ekonomiky) a způsobu, jakými se v nich cirkularita jako princip fungování prosazuje.

Hlavní autorka knihy Eva Kislingerová je vedoucí Katedry aplikované ekonomie a ekonomiky Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dlouhodobě se specializuje na podnikovou ekonomiku, zvláště pak na problémy spojené s rozbory výkonnosti, na oceňování a finanční řízení podniku. Trvale spolupracuje s hospodářskou praxí. Několik let pracovala ve statutárních orgánech strojírenských podniků. Je zapojena do spolupráce s Institutem oceňování majetku při VŠE v Praze, Pražskou mezinárodní manažerskou školou (PIBS) a Institutem pro průmyslový a finanční management (IPFM) a dalšími institucemi.

Nová éra mezinárodních konferencí, nové myšlenky nad budoucností ekonomického vývoje, dopady technologických, biologických, sociálních či demografických změn umocněných pandemií. To vše rámovalo letošní mezinárodní vědeckou konferenci  INPROFORUM, kterou ve dnes 5. a 6. listopadu pořádala Ekonomická fakulta JU. Závěry konference s titulem „Business Cycles – morethan Economic Phenomena“ se mohou stát návodem pro ty, kteří věří, že takzvaná covidová krize může být i příležitostí  k nutným změnám v ekonomice a společnosti.

Když organizátoři konferenci letos v lednu plánovali, měl být program zaměřen především na diskusi o dlouhodobých ekonomických cyklech a jejich začátku a konci. Následná pandemie covidu-19 pak dala tomuto programu nechtěně nový rozměr. Účastníci nejen museli přesunout diskusi do „on-line“ prostředí, ale zároveň byly i jednotlivé příspěvky a výběr téma hodně ovlivněn covidem-19. Pandemie na jednu stranu znamená katastrofální zásah do životů mnoha lidí na celé zeměkouli, na straně druhé ale mění mnoho zavedených návyků a postupů, včetně těch, které ovlivňují hospodářství. .

„Ukázalo se například, že ani chybějící osobní kontakt, tedy nutnost pracovat ve virtuálním světě, nebyl během konference na překážku,“ řekla webu „sciencezoom“ děkanka Ekonomické fakulty JU Dagmar Škodová-Parmová. I když se místo původně přihlášených 70 účastníků nakonec diskuse na konferenci zúčastnila čtyřicítka vědců z celého světa, zajímavosti debaty to nijak neublížilo. „Znám situaci na jiných konferencích, kde je někdy těžké přimět v sále další účastníky k diskusi. Nyní jsme ale zjistili, že když mají lidé diskutovat „on-line“ ze svého domácího prostředí, jsou často mnohem uvolněnější a ochotní diskutovat než když sedí někde v kravatě v konferenční místnosti,“ uvedla Škodová-Parmová.

Konference přitom byla v pravém slova smyslu mezinárodní, zúčastnili se jí odborníci i z tak vzdálených zemí jako jsou USA, Čína či Indie. „Vystupující Američan v rámci plenárního zasedání seznámil účastníky s průběhem letošní krize na jeho pracovišti, soukromé škole. Všichni jsme si najednou uvědomili, jak je ten svět propojený a jak různá místa na planetě Zemi řešila vzniklé problémy podobně,“ uvedla děkanka.

Například Američané, desetitisíce kilometrů vzdáleni od České republiky, řešili dopady krize v letošním roce ve vysokém školství prakticky stejnými nástroji. Jak vysvětlil diskutující z USA, působící na místní soukromé univerzitě, počet studentů přitom neklesl a nesnížil se ani rozpočet univerzity. Jen se zkrátka změnil způsob výuky z klasické na (z velké části) distanční. A univerzita se této změně nejen musela přizpůsobit, ale také úspěšně přizpůsobila.

Podobných příkladů zaznělo na konferenci několik. A nejednalo se jen o příspěvky z univerzit, ale také z prostředí ekonomiky a velkých firem a korporací. „Ukazuje se totiž, že v této krizi má velkou výhodu ten, kdo se nespokojí jen se stěžováním nad negativními důsledky pandemie, ale snaží se také v rychle se měnící situaci adaptovat,“ uvedla Škodová-Parmová.

V sekcích probíhajících v následující části konference se podle ní prokázala velice silná návaznost a kontinuita výzkumu fakulty a partnerských pracovišť v bioekonomice, cirkulární ekonomice a inovačních procesech, nutných v oblasti malého a středního podnikání. Konferenci pak zakončily druhý den „kulaté stoly“, ve kterých byl dán prostor právě pro diskusi akademiků se „stakeholdery“ z řad podnikatelů, ředitelů velkých korporací a hospodářské komory. „Je nasnadě, že ekonomie a její „Budějovická škola“ si svůj způsob života nalezly i v období mimořádných opatření a pandemií způsobeného nouzového stavu,“ uvedla děkanka EF JU.

Kolektiv vědců pod vedením Tomáše Mrkvičky z Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity vyvinul novou metodu statistického testování. Takzvaná metoda globálních obálek je využitelná prakticky ve všech vědních oborech a v mnoha případech může vést k přesnějším a účelnějším výsledkům než jiné, dosud používané metody. O metodu, vyvinutou českými vědci, je proto ve světě už dnes velký zájem.

Statistické testování představuje nástroj používaný pro ověřování hypotéz v sociálních i přírodních vědách. Proto jsou statistické metody důležitým oborem studia a základním kamenem výzkumu. „Představme si např. hypotézu, že v určité oblasti nedochází v posledních 30 letech k oteplování. Chceme-li použít statistické testování pro tuto hypotézu, tak obvykle shromáždíme veškeré informace o této hypotéze a z těchto informací zkonstruujeme jednu jednorozměrnou statistiku (jedno číslo),“ řekl docent Mrkvička.

Statistický test pak o takové jednorozměrné statistice prohlásí, že její hodnota se významně liší od hodnot, kterých by tato statistika měla dosahovat za platnosti testované hypotézy. „Pak takovou hypotézu zamítneme,“ řekl Mrkvička. Test ale podle něj může také ukázat, že se hodnota testové statistiky významně neliší od hodnot, kterých by měla dosahovat za platnosti testované hypotézy. V takovém případě pak hypotézu nezamítneme.

Ovšem tvrzení testu ve smyslu „ano/ne“ je poněkud ploché, a někdy dokonce nedostačující. „Představme si nyní, že v našem příkladu máme k dispozici roční průběhy teplot vodní nádrže za posledních 30 let a ptejme se, v kterém ročním období dochází k oteplování a v kterém nedochází. Tato otázka nám vygeneruje 365 hypotéz, pro každý den v roce jednu, které jednu po druhé můžeme otestovat,“ uvedl docent Mrkvička.

Pak si ale podle něj můžeme být téměř jisti, že některou hypotézu chybně zamítneme. Proč? Protože každý statistický test zamítá chybně obvykle v 5 % případů. Ovšem u 365 testovaných hypotéz zamítneme chybně některou z hypotéz skoro ve 100 % případů. Potřebujeme tedy metodu, jež by řešila problém mnohonásobného testování v případě, že testová statistika je mnohorozměrná (funkcionální).

V našem příkladu je vlastně testová statistika 365 rozměrná. A právě taková metoda byla v nedávné době představena kolektivem autorů, v jejímž středu je i Tomáš Mrkvička, pracovník Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity.

Jedná se o metodu globálních obálek, kdy obálka je zkonstruována takovým způsobem, aby testová funkcionální statistika opustila tuto obálku alespoň v jednom bodě právě v 5 % případů, za předpokladu platnosti hypotézy (v našem příkladu za předpokladu, že nedochází k oteplování). V našem uvažovaném příkladu pak globální obálka určuje, v kterých časových obdobích dochází k oteplování tím, že testová statistika v těchto obdobích vystoupí z globální obálky. „Zároveň ale máme jistotu, že alespoň 1 chybné zamítnutí uděláme jen v 5 % případů“, uvedl docent Mrkvička.

Na níže přiloženém obrázku můžeme podle něj vidět výstup této metody pro situaci, kterou jsme zde použili jako motivační. Ovšem tato metoda se dá použít ve všech vědních oborech pro získání detailnějších informací o testované hypotéze.

O novou metodu statistického testování je proto už dnes velký zájem, podle docenta Mrkvičky si jí stahuje až 20 zájemců denně.

Obrázek: Šedě je znázorněna globální obálka pro 365 dní v roce a testovanou hypotézu žádného oteplování. Černě je znázorněna odhadnutá testová statistika a červeně body testové statistiky, v kterých na základě globální obálky můžeme zamítnout hypotézu žádného oteplování.

Odborníci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vyvinuli papírové palety, které jsou oproti jiným paletám toho druhu velmi odolné a přitom i ekologické. Jejich postatou totiž není energeticky náročná recyklace, ale takzvaná „upcyklace“, tedy přeměna výrobku z jednoho druhu materiálu na jiný výrobek se stejnými kvalitativními vlastnostmi.  Palety, vyvinuté odborníky z JU, už byly úspěšně odzkoušené v distribuci potravin a mohou se stát v budoucnu důležitým prostředkem k ekologické přepravě potravinářského i spotřebního zboží.

Zvýšené nároky na přepravu přináší v dnešní době zejména rozvoj takzvané e-komerce, tedy obchodu přes internet, který zažil nevídaný rozmach i během nedávné pandemie onemocnění covid-19. Tak, jak se zvyšuje objem přepravovaného zboží, rostou i požadavky na vývoj obalových materiálů a přepravních prostředků, zejména pak palet, které by měly být lehké, dobře skladovatelné a přitom maximálně šetrné k životnímu prostředí.

A právě takové palety se podařilo vyvinout odborníkům z Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity. „Ta prvotní myšlenka přišla ve chvíli, kdy jsme začali hledat řešení, jak ekologicky nahradit stávající dřevěné palety a zároveň využít enormní množství odpadu z vlnité lepenky, který generují maloobchodní řetězce a internetoví prodejci zboží,“ řekl Radek Toušek z EF JU, jeden ze spoluautorů nové technologie.

Recyklace, kterou se dnes na svých výrobcích chlubí řada firem, totiž není vždycky pro přírodu tím nejlepším řešením. A to ani u vlnité lepenky, protože počet recyklačních cyklů je omezen a v určitém stádiu zpracování už není další recyklace možná. A tak zbývá jen skládkování nebo spalování odpadu.

„Aby se mohl papír či papírová lepenka recyklovat, vyžaduje to poměrně velké množství energie, která se musí někde vyrobit.  Zároveň se materiály k recyklaci často převážejí na dlouhé vzdálenosti, třeba i několik tisíc kilometrů,“ uvedl Radek Toušek.

Palety, vyvinuté odborníky z EF JU, jsou vyrobené trochu jinou technologií. Jsou založené na takzvané upcyklaci vstupního materiálu, to znamená znovupoužití odpadové vlnité lepenky. Místo toho, aby se lepenka recyklovala, je využita v původní „surové podobě“ jen pro jiný výrobek. „Takový postup upřednostňuje udržitelnost a ekologičnost výroby před konzumním přístupem, kdy jsou pro výrobu používány vždy nové materiály,“ uvedl Toušek.

Výsledkem je podle něj paleta, která váží pouhých 9 kg, ale má nosnost až 600 kg. S paletou může být manipulováno nízkozdvižnými i vysokozdvižnými paletovými vozíky bez omezení, takže je vhodná jak pro distribuční logistické procesy, tak také pro kombinovanou přepravu na velké vzdálenosti.

Důležitý ale zůstává především fakt, že na rozdíl od standardních papírových palet může být tato paleta využita vícenásobně. Když autoři technologie zkoušeli její využití při distribuci potravin  ve velkoobchodním skladě v Týně nad Vltavou, zvládla bez velké úhony až deset výměnných cyklů.  Velkou výhodou je také možnost velmi snadného a nákladově efektivního přizpůsobení velikosti palety konkrétním potřebám.

Podle autorů celého nápadu jde o zcela inovativní přístup pro využití odpadové vlnité lepenky, která by už nemohla být dále jinak recyklována kvůli nízké kvalitě papírových vláken. Takto lepenka ale poslouží k výrobě inovativní palety ještě pro několik dalších použití.

Otázkou samozřejmě zůstává praktické využité této technologie. Výhodou je nepochybně vysoká ekologičnost výroby, nízká hmotnost palet i nízké výrobní náklady. „Vše se ale točí kolem měnících se cen odpadního papíru, které byly jeden čas tak nízké, že dosahovaly záporných hodnot a za odevzdaný odpadní papír se ještě muselo platit. To se ale změnilo,“ uvedl Radek Toušek. O tom, jaký bude mezi firmami zájem o nákup „upcyklovaných“ papírových palet, tak podle něj rozhodne právě cenový vývoj papírového odpadu. Ekologičnost výroby oproti recyklaci je ale už dnes nesporná.

Ekononomická fakulta JU zpracovala Socio-demografickou analýzu Jihočeského kraje. Z analýzy mimo jiné vyplývá, že do roku 2035 by na základě prostého demografického vývoje mělo v kraji žít zhruba o 3 % lidé méně než dnes. Velkou výzvou pro samosprávy obcí a měst ale může být zejména rychlé stárnutí jihočeské populace.

Součástí analýzy, kterou zpracovala proděkanka Ekonomické fakulty JU Renata Klufová, je nejen hodnocení demografického a sociálního vývoje kraje a jeho částí, ale i problémů a potřeb seniorů. Významnou součást analýzy tvoří projekce jednotlivých správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) do roku 2035. Podle této projekce by mělo dojít do patnácti let k 3% poklesu počtu obyvatel Jihočeského kraje.

Demografický vývoj se ale bude v jednotlivých správních obvodech výrazně lišit. U některých správních obvodů (ČeskéBudějovice, Kaplice, Trhové Sviny, Vodňany) by mělo dojít do roku 2025 ještě k mírnému nárůstu počtu obyvatel. Poté ale bude  většina z nich vykazovat pokles. To indikuje mimo jiné trend zrychlování demografického stárnutí.

 Nárůst po celé období projekce (do roku 2035) předpokládá analýza pouze v ORP České Budějovice (o 3,1 %) a Vodňany (o 2,4 %). Naopak nejhorší vývoj předpokládá projekce u ORP Dačice (pokles o 14,4 %) a Milevsko (o 11 %). Celkově by mělo podle této varianty dojít do roku 2035 k 3% poklesu obyvatel kraje, přičemž do roku 2025 by to měl být pokles o 0,1 %.

„Z hlediska přípravy na demografické stárnutí je důležitý předpokládaný vývoj počtu osob v nejvyšších věkových skupinách,“ řekla webu „sciencezoom“ Renata Klufová. Pokud se podle ní zaměříme  nejprve na vývoj počtu seniorů ve věku nad 65 let, pak by se podle projekce ORP měl počet těchto osob v Jihočeském kraji do roku 2035 zvýšit o 20,6 %.

To je nižší odhad než projekce Českého statistického úřadu. ČSU totiž počítá s nárůstem počtu pětašedesátníků a starších v jižních Čechách dokonce o 39,4 %. Projekce Vojtěcha Říhy z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zase předpokládá nárůsty podílu seniorů nad 65 let nižší: nízká varianta - 26,3 %, střední varianta - 32,4 % a vysoká varianta - 38,3 %.

„Zde je tedy ale opět nutno připomenout, že předpokládané nárůsty počtů osob v seniorském věku podle projekcí za jednotlivá ORP a jim odpovídající ukazatele představují „minimální“ změny, které lze očekávat,“ uvedla Renata Klufová. Podle projekce jednotlivých ORP by do roku 2035 měly zaznamenat nejvyšší nárůsty počtu seniorů nad 65 let v absolutních počtech správní obvody Kaplice (o 37,5 %), Týn nad Vltavou (36 %) a Trhové Sviny (32,8 %).

V roce 2019 byla také Ekonomickou fakultou zpracována „Demografická prognóza statutárního města České Budějovice na období 2018 – 2050“. Primárním cílem této studie je vytvořit podklad pro rozhodování Magistrátu města České Budějovice, konkrétně odboru územního plánování. Výsledky provedené prognózy by měly posloužit jako podklad při zpracování územního plánu města. Podle výsledků provedené prognózy lze předpokládat do roku 2050 stagnaci (při zachování současné úrovně migrace) až mírný nárůst počet obyvatel města lehce přes stotisícovou hranici (při střední variantě prognózy). Město trpělo v 90. letech minulého století migračním odlivem obyvatel zejména v důsledku suburbanizačních procesů, což se týká především mladých lidí, kteří následně zakládají rodiny v okolních obcích. České Budějovice tak ztrácely obyvatelstvo nejen přímo migrací, ale zároveň zprostředkovaně přes migraci i přirozenou měnou. Ze srovnání dvou výše diskutovaných realističtějších variant vývoje vyplývá, že je možné negativní demografické změny alespoň částečně ovlivnit výstavbou bytů, podporou rodin a dalšími pobídkami, jež přilákají nové obyvatele města. S tím však souvisí i dostatečné kapacity občanské vybavenosti, školek a škol, možnosti trávení volného času a mnohé další.

I zde je nutno zmínit také probíhající demografické stárnutí, které budoucí vývoj města bude výrazně ovlivňovat. Budou to právě změny v horní třetině věkové pyramidy, které si na lokální úrovni vyžádají do budoucna největší pozornost z titulu odpovědnosti místních samospráv za zajištění sociálních služeb. Role samospráv však bude důležitější a nároky na ní větší, než by odpovídalo pouhému nominálnímu růstu počtu nebo podílu seniorů a jejich demografickému stárnutí. Do vyššího seniorského věku, kdy se lidé postupně stávají z hlediska péče společnosti potřebnými, se totiž budou posouvat nové generace, v nichž podíl členů jednočlenných domácností bez širšího rodinného zázemí poroste. Jsou to generace, které byly vystaveny vysoké intenzitě rozvodovosti, mají menší počet dětí a tyto děti často žijí od rodičů odděleně a dělí je podstatně větší geografické vzdálenosti. Jednotkové nároky na pomoc společnosti budou u takových seniorů logicky vyšší, než s jakými se setkáváme u současných generací osob dříve narozených.

Čeští vědci, včetně vědců Jihočeské univerzity, se zapojili do mezinárodního průzkumu, zaměřeného na mapování stravovacích lidí obyvatel během pandemie Covid-19. Předběžné výsledky průzkumu zatím ale ukázaly, že v případě Česka takzvaná korovavirová krize způsob nákupu a konzumace jídla příliš neovlivnila. Rostě ale počet Čechů, kteří uvažují o vlastní produkci potravin.

Průzkum byl součástí mezinárodní výzkumné iniciativy několika desítek univerzit, výzkumných pracovišť i nevládních organizací a reaguje na novou situaci, se kterou se musely potýkat domácnosti napříč Evropou. Českou aktivitu zaštiťuje program Potraviny pro budoucnost Strategie AV21 Akademie věd ČR. Významnou měrou se na průzkumu podílí i Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity.

 „Zapojení do výzkumu je unikátní příležitostí ke zjištění, jak pandemie a s ní spojená opatření ovlivnily stravovací návyky a postoje domácností. Důležitý je mezinárodní rozměr, který nám umožní srovnání 14 států a přístupů, které volili jejich občané v této krizové situaci,“ uvedl Jan Vávra katedry regionálního managementu EF JU.

Šetření podle něj zapadá do širšího kontextu stále rostoucího zájmu o udržitelné potravinové systémy z pohledu společenských věd. Jídlo je jedním z ústředních bodů lidského života a nelze jej vnímat odděleně od sociálních, kulturních nebo environmentálních souvislostí. Právě těmto otázkám se věnuje tým, který stojí za aktuálním výzkumem. Kromě Jana Vávry, zabývajícího se zejména pěstováním a sdílením potravin na zahrádkách, jde o Barboru Duží (Ústav geoniky AV ČR) a Zdeňku Smutnou (Univerzita J. E. Purkyně), které zkoumají převážně lokální produkci potravin.

Definitivní závěry průzkumu budou oznámeny až na konci září, Jan Vávra ale pro web „sciencezoom“ představil některé předběžné výsledky. A z nich vyplývá, že pandemie stravovací návyky Čechlů zatím nijak zásadně neovlivnila. Na otázku „Proměnilo se nějak vaše chování, co se týče jídla, ve srovnání období před a během Covid-19?“ odpovědělo 85 % respondentů ne. Podobné to bylo s otázkou „Došlo v rámci vaší domácnosti s ohledem na Covid-19 ke změně postojů či změně životního stylu, co se týče jídla a stravování?“, na kterou záporně odpovědělo 87 % respondentů.

Jak je to možné? Opravdu se stravovacích návyků Čechů výrazně nedotkl ani fakt, že v době nejpřísnějších opatření proti covidu byly například zavřené restaurace? Jan Vávra tvrdí, že odpověď na tuto otázku musí vycházet ze situace v celé republice, nikoliv jen ve velkých městech jako je Praha. „Zatímco v Praze či Plzni je podíl lidí, kteří se stravují v restauracích, poměrně vysoký, jinde chodí pravidelně na obědy do restaurace mnohem méně lidí,“ řekl Vávra webu „sciencezoom. Naprostá většina lidí, až 85 %, preferuje stravování doma a vaření z nezpracovaných surovin.

Proto uzavření restaurací během pandemie stravovací návyky Čechů v celorepublikovém měřítku příliš neovlivnilo. Pouze necelých 15 % respondentů uvedlo, že se jejich postoj k jídlu změnil, a to především v oblasti důslednějšího plánování nákupů. Z průzkumu také vyplynulo, že lidé mají větší zájem o zdravou stravu (31 %), zejména o větší množství ovoce a zeleniny, více si váží potravin a méně jimi plýtvají (27 %).

Poměrná významná část respondentů se vyjádřila v tom smyslu, že se bude snažit v budoucnu pěstovat více vlastních potravin nebo s touto „samovýrobou“ začne. Celkem 9 % domácností, které do této doby nic nepěstovaly, uvažuje o „samovýrobě“, 6 % se pak chystá svou současnou „samovýrobu“ rozšířit. A to zejména v oblasti pěstování ovoce, zeleniny a dalších potravin na zahrádkách.

Průzkum totiž zároveň prokázal, že deklarovaný ústup obyvatel Česka od zahradničení není zdaleka tak silný, jak by se mohlo zdát. „Bylo zjištěno, že více než polovina respondentů má přístup k nějaké zahradě. Až už jde o vlastní u domu, v kolonii, na chatě či u příbuzných,“ uvedl Jan Vávra.

Válka na Ukrajině, změny cen energií a další turbulentní události znovu zvýšily pro obchodníky a podnikatele riziko případné ztráty při uzavírání obchodu v cizí měně. Kurz měny se zvlášť v politicky nestabilních oblastech může rychle měnit, což představuje hrozbu, že se původně výhodný obchod stane prodělečným. Aby čeští podnikatelé snížili toto stále narůstající riziko na minimum, mohou využívat unikátní aplikaci E-start, vyvinutou vědci z Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity.

Aplikace je určena pro obchodníky z malých a středních podniků, často i startupů, kteří potřebují vědět, o kolik peněz mohou přibližně přijít tím, že uzavřou obchod v cizí měně. Obchodník či výrobce tak lépe odhaduje riziko, které pak může zahrnout do své marže a podnikatelského plánování.

I v Česku je totiž poměrně běžné, že silný zahraniční partner nabídne české firmě obchod či zakázku, ovšem za podmínky plateb v tak exotických měnách jakými jsou například brazilský real nebo mongolský tugrik. A záleží na obchodníkovi, aby zvážil, zda se mu vyplatí jít do rizika výrazné změny kurzu těchto měn od doby uzavření obchodu po jeho ukončení.

„Naše aplikace uživateli pomůže kvantifikovat kurzové riziko, a to pomocí dvou ukazatelů. Jednak vám řekne, co se vaší pohledávce a závazku, které právě s partnerem v cizí měně uzavíráte, historicky nejhoršího stalo a dále částku, kterou ztráta historicky překročila ve 30, 10, 5 a 1 procentu případů,“ řekla portálu ScienceZoom Martina Krásnická, spoluautorka aplikace z EF JU.

E-start dále predikuje možnou ztrátu, respektive její rozdělení do budoucna, pokud v době zaplacení bude obchodník převádět částku zpět například do českých korun. Důležité ale je, že uživatel celého systému nedostává pouze nějaké obecné informace o možném kurzovém riziku. Aplikace mu vypočítá riziko na konkrétní částku, kterou do ní zadal, tedy mu konkrétně sdělí, o kolik peněz by teoreticky mohl při uzavření obchodu v cizí měně přijít (nebo naopak). Systém pracuje s 32 různými měnami, které její uživatel může libovolně kombinovat. Nejde tedy o snížení rizika změny kurzu vůči české koruně.

Z uvedených informací vyplývá, že při vývoji aplikace museli její autoři využít různé metody statistiky, výpočetních technologií i znalostí toho, jak se kurzy měn měnily v minulosti. Dalším spoluautorem „E-startu“ je jeden z nejcitovanějších evropských statistiků, profesor František Mrkvička z katedry aplikované matematiky a informatiky EF. Ten přišel s řadou metod, jak odhad kurzové ztráty vypočíst. Celý systém musel projít důležitou testovací fází.

Výsledkem je každopádně aplikace, která velmi jednoduchým a přitom sofistikovaným způsobem poskytuje český firmám něco jako „předpověď počasí“ v oblasti obchodů v cizí měně. Podoba portálu vznikala za spolupráce s ministerstvem průmyslu a obchodu, agenturou  CzechTrade a portálem BusinessInfo.cz. Právě na tomto portálu mohou také zájemci aplikaci najít.

Projekt podpořila agentura TAČR.