Návrat praturů a dalších velkých kopytníků do české krajiny přispívá ke zmírnění klimatických změn. Potvrdila to nová studie Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Odborníci sledovali osm pastevních lokalit v České republice a zjistili, že když se kopytníci pasou udržitelným způsobem známým z hluboké minulosti, přispívá to k ukládání uhlíku, a tedy omezení emisí. Zároveň existuje důvodný předpoklad, že podobně pozitivní účinek pro klima by mohla mít i změna způsoby pastvy hospodářsky chovaného dobytka.

Dobytek, jehož početní stavy na Zemi neustále rostou, totiž uvolňuje při říhání do ovzduší skleníkový plyn metan, čímž výrazně přispívá k takzvanému skleníkovému efektu a oteplování atmosféry. 

Studie jihočeských vědců, kterou nyní zveřejnil mezinárodní vědecký časopis Journal of Environmental Management, ale znovu potvrdila, že při přírodním způsobu pastvy mohou kopytníci svým chováním naopak přispívat k omezení emisní zátěže. 

Vědci nezkoumali hospodářsky chovaný dobytek, ale využili toho, že Česko patří díky projektům společnosti Česká krajina k průkopníkům péče o přírodní stanoviště metodou celoroční volné pastvy velkých kopytníků, tedy divokých koní, praturů či zubrů.

Ti by, nebýt expanze moderních lidí, stále patřili k dominantním druhům evropských ekosystémů. Stejně jako v hluboké minulosti by se volně přesouvali krajinou podle toho, kde se jim právě nabízí nejlepší a nejlépe dostupná pastva. Vedle nejznámějších „pastevních rezervací“ ve středočeských Milovicích dnes tito kopytníci samostatně nebo v kombinacích spásají na patnáct lokalit v celé ČR. A na osmi z nich s rozlohou od 30 do 250 hektarů odebírali vědci vzorky půdy, které pak porovnávali se vzorky ze sousedních, nespásaných lokalit.

„Výsledky byly jednoznačné. Přestože se jednotlivé pastevní rezervace od sebe značně lišily, jejich půdy obsahovaly více organického uhlíku, vyšší podíl stabilního humusu a vykazovaly intenzivnější mikrobiální aktivitu než v nepasených plochách,“ řekla portálu ScienceZoom vedoucí výzkumu Eva Kaštovská z Přírodovědecké fakulty JU. 

Podle ní se tak prokázalo, že velcí kopytníci při volné pastvě zvyšují potenciální úrodnost půd, přispívají k ukládání uhlíku ve formě stabilní organické hmoty, a také zvyšují schopnost půd zadržovat vodu. Velmi zjednodušeně řečeno jde o to, že tráva spásáním ze strany kopytníků získává „růstový stimul“. Dobytek navíc zatravněnou plochu hnojí svými výkaly a kopyty rozrušuje půdu tak, že jednak přispívá k biodiverzitě, jednak ke vzniku humusu, v němž se ukládá uhlík. Množství skleníkových plynů, které volně se pasoucí kopytníci vypouštějí do ovzduší ve formě metanu, tak kompenzují ukládáním uhlíku do půdy, a to až na stovky let.

Otázkou přitom zůstává, proč stejně příznivou nebo alespoň vyrovnanou bilanci ve vztahu ke klimatu nevykazují i běžné hospodářské chovy. Odpověď je jednoduchá. „Výzkumy jiných týmů z celého světa nalézají spíše negativní vlivy tradiční intenzivní pastvy, která vede k utužení půdy, úbytku organické hmoty a poklesu jejího oživení až po vyplavování dusíkatých látek do vodotečí a podzemních vod. Ukazuje se, že není tak podstatné, jaká zvířata paseme, ale jak je paseme,“ řekl další autor studie Martin Konvička.

Intenzivní zemědělská pastvina zvířata podle něj neživí celoročně, v zimním období se musí dokrmovat materiálem, který vyrostl jinde, takže se překračuje celoroční úživnost konkrétní lokality. „Naopak u přirozené celoroční pastvy jsou stavy zvířat přizpůsobeny možnostem pastviny v kritickém zimním období. Ve výsledku je v létě nedopasená, takže nedojde k potlačení rostlinné složky systému, a v zimě zvířata spásají dřeviny nebo v létě odmítanou stařinu,“ uvedl Konvička. 

Podle Evy Kaštovské jiné vědecké práce docházejí k závěru, že kdyby se forma pastvy hospodářsky chovaného dobytka více přiblížila tomu, jak se pasou divocí kopytníci, mohlo by to mít na klima podobně pozitivní vliv.

Až do dvacátých let minulého století se dobytek v Česku pásl obvykle formou takzvané rotační (toulavé) pastvy, která byla velmi podobná tomu, jak se chovají a postupují za potravou divocí přežvýkavci. Teprve později byla „toulavá pastva“ nahrazována intenzivnějším chovem soustředěným buď do uzavřených prostor, nebo na menší „stálé“ pastviny. 

„Dobytkem šetrně spásané plochy jsou pro uložení uhlíku mnohem efektivnější ekosystémy než například les,“ řekl už dříve portálu ScienceZoom Miloslav Jirků, jeden z tvůrců projektu Česká krajina z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

Podle některých vědců tak skutečně nastává doba, kdy by měli politici zvažovat, zda při rozdělování zemědělských dotací více nezohlednit právě způsob, jakým způsobem se dobytek pase. Ke zmírnění klimatických změn totiž může přispět nejen návrat praturů a divokých koní do některých lokalit v Česku, ale také právě změna pastvy hospodářského skotu realizovaná na mnohem větším území České republiky. 

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30