Lipani podhorní se v českých řekách stávají pomalu, ale jistě velmi ohroženým druhem. Příčinou je celá řada negativních faktorů, které dramaticky ovlivňují jejich životní podmínky. Velmi významně se na této skutečnosti podílí stupňující se tlak rybích predátorů, oteplování vody a její úbytek v tocích v důsledku globální změny či znečištění životního prostředí. Lipanům by mohla pomoci změna způsobu jejich umělého vysazování, kterou na základě vlastního výzkumu doporučují rybářům právě vědci z FROV JU. Už dnes se tato metoda vysazování lipanů do řek ukazuje v některých lokalitách jako velmi úspěšná.

V důsledku zhoršování životních podmínek se počty lipanů v našich tocích dramaticky snižují, z celé řady lokalit již lipan vymizel nebo se tam přestal rozmnožovat a jeho výskyt je zajišťován pouze pomocí vysazování odchovaných násad. Stávající způsob umělého zarybňování je však nejčastěji založen na vysazování jednoletých nebo dvouletých jedinců pocházejících z umělých chovů. Bohužel opakovaně bylo pomocí značení a následného sledování vysazených jedinců zjištěno, že schopnost adaptace intenzivně odchovaných násad v přírodních podmínkách je velice nízká.

Lipan podhorní mizí z českých vodních toků hned z několika důvodů. Protože na rozdíl třeba od pstruhů vyhledává volnější vodu, je při stále nižších průtocích vody v řekách snadnější kořistí predátorů. Nedokáže se jako pstruh tak rychle schovat pod kameny či v jiných úkrytech a vydry či kormoráni ho proto snadněji uloví. Oteplování vody přispívá ke zhoršování zdravotního stavu chladnomilných druhů ryb, mezi které lipan patří. V důsledku dlouhodobého trendu oteplování vody do pstruhových toků pronikají stále více i teplomilnější druhy ryb, které představují pro lipany i pstruhy významnou potravní konkurenci a také jim žerou jikry, čímž narušují jejich rozmnožování.

Dalším důvodem potíží lipanů, pro někoho možná překvapivým, je úbytek hmyzu, kterým se tyto ryby živí. Příčinou tohoto úbytku je špatné hospodaření v krajině a dlouhodobé používání pesticidů. „K tomu pak přistupuje množství překážek budovaných lidmi v řekách, které lipanům ztěžují nebo i znemožňují migraci za potravou nebo lepšími životními podmínkami,“ řekl portálu ScienceZoom profesor Tomáš Randák, vedoucí laboratoře environmentální chemie a biochemie FROV JU.

Potíže umělého odchovu

V důsledku společného působení těchto negativních faktorů se v českých řekách již prakticky nevyskytují generační lipani, což znemožňuje přirozené rozmnožování tohoto druhu ve volné přírodě. Jednou z mála výjimek je úsek řeky Vltavy nad přehradou Lipno, kde mají lipani k dispozici několik desítek kilometrů migračně prostupných toků, které stále mají přírodní charakter, a okolní krajina není díky existenci chráněných území a Národního parku Šumava tak zdevastovaná jako jinde. Aby populace těchto ryb z většiny českých řek nezmizely úplně, musí se lipani uměle odchovávat a vysazovat.

Jenže (jak ukazuje výzkum vědců FROV JU) nezáleží jen na čistotě a kvalitě vod, do nichž se lipani vysazují, ale také na stáří vysazovaných jedinců a na způsobu jejich odchovu. V minulých letech se vědci v podmínkách několika českých i slovenských toků zabývali sledováním adaptability jednoletých a dvouletých násad pocházejících z umělých chovů. Tento v současné době nejčastěji používaný způsob zarybňování se však neosvědčil. „Násady odchovávané na granulích ztrácejí vlastnosti divokých ryb a mají velice špatnou adaptační schopnost v řekách. Vlastně se z řeky obvykle ztratí během prvního roku po vysazení,“ uvedl Randák.

Lipani zvyklí do stáří jednoho roku bojovat o granule a žít v umělém odchovu se podle něj po vysazení i v přírodních podmínkách chovají zpočátku velmi agresivně i vůči původním rybám. Tím se ale také rychle vyčerpávají a ztrácejí energii, kterou však nedokáží doplnit, protože nejsou schopni si obstarat dostatek přirozené potravy. Obvykle také nemají zkušenost s rybími predátory a neumí na jejich přítomnost vhodně reagovat. Nakonec předčasně hynou vyčerpáním nebo se stávají kořistí predátorů. „Pro predátory představují doslova prostřený stůl,“ uvedl Randák.

Odlišný způsob vysazování

Jihočeští vědci úspěšně vyzkoušeli trochu odlišný způsob umělého vysazování lipanů. V několika pokusných rybnících na jihu Čech odchovávají plůdek, který se neživí tučnými granulemi ale pouze planktonem. Po zhruba dvou měsících odchovu, kdy dosahují velikosti kolem 5 centimetrů, jsou pak malí lipani sloveni a vysazeni do řek. „Děje se tak v letním období, kdy mají vysazení jedinci ještě dostatek času na adaptaci a přípravu na zimu,“ řekl profesor Randák. Biologové takto vysadili v průběhu tří let do vodních toků v předhůří Šumavy zhruba deset tisíc kusů takto odchovaného plůdku. Přitom se pomocí monitoringu ukázalo, že malí lipani většinou adaptaci zvládají lépe než starší uměle odchované ryby krmené granulemi. Ve třech tocích, tedy v řece Blanici, Chvalšinském potoce a Zlatém potoce, byla adaptace tak úspěšná, že se lipan významně prosadil do druhového složení přítomných rybích populací, což bylo jednoznačně vidět i po první zimě, která bývá pro přežití vysazených ryb kritická. A to při „tradičním“ způsobu vysazování zdaleka není samozřejmost.

To ale na druhou stranu neznamená, že by bylo vysazování plůdku odchovaného v rybnících uprostřed vegetační sezony nějakou zázračnou metodou, která nyní snadno zachrání populace lipanů podhorních v celé republice. Tato strategie vysazování nemusí fungovat „vždy a všude“, záleží na lokálních podmínkách i sezoně. „Jedná se ale každopádně o jednu z možností, jak podpořit populaci lipana tam, kde jiné metody nefungují nebo fungují špatně. Určitě je vhodné tento způsob vyzkoušet,“ řekl profesor Randák.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30