Profesor Josef Elster z Centra polární ekologie (CPE) Jihočeské univerzity byl jedním ze dvou českých účastníků světového polárního summitu „Jedna planeta“ v Paříži. Vědci z celého světa se zabývali otázkami souvisejícími zejména s rychlým odtáváním horských i polárních ledovců. Podle profesora Elstera je přitom nutné zvýšit i v Česku obecné povědomí o tom, že změny související s táním takzvaného věčného ledu, mohou mít fatální dopad pro každého obyvatele planety, včetně Čechů.
Polární summit v Paříži (8 až 10. 11) pod záštitou francouzského prezidenta Macrona byl dalším pokusem, jak popsat rychlé tání ledovců a připravit se na jeho důsledky pro světovou populaci. Za Českou republiku dostali pozvánku na toto prestižní setkání vědců profesor Elster z Jihočeské univerzity a Jan Dusík ze Světového fondu na ochranu přírody.
Na summitu mimo jiné zazněla informace, že lidstvo už zřejmě nedokáže zabránit tomu, aby do poloviny století neroztála zhruba polovina všech ledovců na planetě. Všechna opatření by tak měla směřovat k tomu, aby tání nebylo ještě rychlejší a lidé se na nutné změny životního prostředí dokázali připravit.
„Pokud budou i nadále ubývat ledovce v arktických oblastech, bude to znamenat, že na části zeměkoule přestanou mít lidé přístup k pitné vodě, zvýší se plocha suchých oblastí, zatím jinde zaplaví rozsáhlé oblasti moře,“ řekl portálu ScienceZoom profesor Elster.
Tyto změny musí nutně vést k rozsáhlé migraci obyvatel z jedné části planety do druhé, změnám osídlení i k mnoha socio-ekonomickým problémům. „Tento vývoj je zřejmě nevyhnutelný a otázkou jen zůstává, kdo to takzvaně zaplatí, tedy kdo ponese ohromné náklady na přizpůsobení se účinkům tání ledovců,“ uvedl Elster.
Představa, že střední Evropě se úbytek ledu dotkne jen minimálně, je přitom mylná. Tání arktických ledovců totiž může ovlivnit i globální ekosystém a počasí na celé planetě, navíc se jedná také o tání ledovců na horách, včetně Alp.
„Pokud zmizí alpské ledovce, pochopitelně to ovlivní zásobování pitnou vodou v Evropě a zasáhne i energetiku,“ uvedl Elster. Země jako Rakousko či Švýcarsko jsou totiž ze značné části závislé na výrobě energie z vodních elektráren. „Setkal jsem se i se švýcarským odborníkem, který má za úkol vytipovat ve Švýcarsku všechna možná místa pro větrné elektrárny, schopné alespoň částečně nahradit očekávaný úbytek výroby z vodních zdrojů,“ uvedl Elster.
Základní otázkou spojenou s táním arktických i horských ledovců či věčně zmrzlé půdy však podle něj zůstává migrace. V této souvislosti se hodně mluví o tom, že oteplení kromě negativních důsledků zpřístupní lidem i velkou část dosud neobydlených oblastí Arktidy. A lidé z oblastí, zaplavených mořem nebo postižených suchem, by se mohli stěhovat právě na Sever. Tak jednoduché to ale podle profesora Elstera není.
„Po každém lidském zásahu do ekosystému v Arktidě či na Sibiři se totiž příroda obnovuje mnohem déle a obtížněji než v teplejších oblastech,“ řekl Elster. Jestliže tedy lidé na Severu těží nerosty či fosilní suroviny, narušují půdu a jinak zasahují do ekosystému, může trvat až stovky let, než se vše vrátí do původního stavu. Trvale udržitelný život většího množství lidí v Arktidě je za těchto okolností zatím velmi problematický. Svědčí o tom i současné osídlení Arktidy.
Z osmi miliard lidí, žijících na Zemi, žijí za severním polárním kruhem pouze 4 miliony, z toho ale jen půl milionu lidi představují stálí obyvatelé a příslušníci tradičních severských národů. Ve zbytku se jedná o zaměstnance těžebních společností a dalších firem, využívajících bohatství Arktidy.
Všechny tyto otázky, včetně již zmíněné migrace, souvisejí s táním ledovců a permafrostu. V Česku je ale podle profesora Elstera povědomí o hrozbě těchto změn velmi slabé, velká část lidí žije v mylné představě, že se jich oteplování na dalekém Severu nijak zvlášť nedotkne. „To je ale omyl a myslím, že by si očekáváné důsledky tání ledovců zasloužily v České republice větší osvětu,“ řekl profesor Elster portálu ScienceZoom.
