Vědci Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity objevily zajímavý fenomén, týkající se jednoho z nejznámějších případů hnízdního parazitismu v ptačí říši. Ťuhýk, do jehož hnízd kladla svá vejce kukačka obecná, najednou jakoby kukaččí lest „prohlédl“ a přestal kukačce takzvaně skákat na lep. I když vědci přesný důvod této poměrně revoluční změny v chování ťuhýků zatím neznají, může jít podle nich o kombinaci hned několika faktorů.
Kukačka obecná patří k neznámějším evropským ptákům vůbec. A to nejen kvůli charakteristickému „kukání“,ale také kvůli takzvanému hnízdnímu parazitismu, kdy snáší vejce do hnízd jiných ptáků a dál se o ně nestará. Proto se vžil i výraz „kukaččí děti“, představující výraz pro dítě, počaté jiným biologickým otcem než tím, kdo ho v dobré víře vychovává.
Ťuhýk obecný (Lanius collurio) přitom patřil v Evropě ještě v průběhu 20. století k nejběžnějším hostitelům kukačky obecné (Cuculus canorus). Vedle něj se kukačkám dařilo klást vejce například do hnízd rákosníků, červenek, rehků zahradních či lindušek.
Koncem minulého století však ornitologové začali pozorovat překvapivou změnu. „Četnost nálezů kukaččích mláďat v hnízdech ťuhýků začala klesat a po roce 2000 jsou takové nálezy v podstatě výjimečné. Ukázalo se, že tento fenomén platí přinejmenším pro Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko, přičemž z ostatních zemí je málo dat,“ řekl portálu ScienceZoom Petr Veselý z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Tým vědců pod vedením Ladislavy Krausové z téže fakulty se proto pokusil zjistit, co za takovou poměrně náhlou a přitom revoluční změnou v hnízdním parazitismu kukaček vůči ťuhýkům může stát. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil časopis Ecology and Evolution.
Vědci přitom od začátku věděli, že kukačka má se svými hostiteli zajímavý a často turbulentní vztah. „U mnoha hostitelských druhů pozorujeme překvapivě slabou obranu vůči parazitickému kukaččímu vejci, zřejmě proto, že nemají s parazitací kukačky dlouhou evoluční zkušenost a obrana se u nich ještě nevyvinula,“ řekl Petr Veselý.
Naopak některé druhy podle něj vymýšlí tak kvalitní protiobranu, že kukaččí populace, které tyto druhy mají za jediné hostitele, ubývají. Zdá se, že ťuhýk takovou obranu vymyslel, jen není zatím úplně jasné jakou.
První možností je, že ťuhýk obecný je příliš vzácný a v běžné krajině se kukačce nevyplatí ho parazitovat, protože je těžké najít dostatek hnízd. K takovému možnému závěru alespoň dospěla studie týmu Petera Adamíka, zveřejněná v roce 2009 Nizozemskou ornitologickou společností.
Vědci tehdy popsali chování ťuhýka obecného v Evropě v letech 1964–2006. Během prvního desetiletí bylo ve 2,19 % zkoumaných hnízd těchto ptáků kukaččí mládě, v posledním desetiletí byly ale mladé kukačky nalezeny jen v 0,37 % hnízd. A to znamená šestinásobný pokles výskytu kukaček v hnízdech ťuhýků během zhruba 40 let.
Míra parazitismu ale vykazovala silnou regionální úroveň, pozitivně souvisící s velikostí regionálních hostitelských populací. To by dávalo smysl, ťuhýk opravdu v druhé polovině 20. století začal ubývat ze zemědělské krajiny (pravděpodobně kvůli intenzifikaci zemědělství).
Vědci PřF JU ale dospěli k závěru, že proti tomuto tvrzení svědčí vymizení kukaček i v oblastech, kde jsou populace ťuhýků velmi husté (například Maďarsko nebo vojenský prostor Hradiště v Česku).
Druhou možností je, že ťuhýk obecný dokáže rozpoznat kukaččí vejce ve svém hnízdě. Vajíčka ťuhýků jsou bělavá s hnědými až narezlými skvrnami, které vytváří u tupějšího pólu prstenec. Kukačky zpravidla tento prstenec napodobují jen nedokonale a je tedy možné kukaččí vejce odlišit.
Maďarská studie Czaba Moskátyho a Petra Lovácsiho z roku 2004 potvrdila, že ťuhýci jsou opravdu poměrně citliví na zbarvení vajec a dokáží odmítat parazitická vejce.
„Náš výzkum se však zaměřil na poslední možnost, a sice že ťuhýk, který je známý svou velmi silnou agresí při obraně hnízd před predátory zkrátka kukačku napadal tak často a tak silně, že se jí efektivně nedařilo vajíčka do jeho hnízd klást,“ řekl Petr Veselý.
Vědci z PřF JU prokázali, že kukačka je ťuhýkem opravdu silně napadána. Dokonce ji ťuhýk dobře odlišuje od podobného krahujce obecného (Accipiter nisus), který je pro dospělé ťuhýky nebezpečný a kterého ťuhýci nenapadají.
Celkově lze podle Petra Veselého shrnout, že na opuštění ťuhýka kukačkou se pravděpodobně podílelo více faktorů. V některých místech se stal ťuhýk vzácným, některá vejce ťuhýk rozpoznal a některé kukačky ani vejce naklást nezvládly, protože byly od hnízda odehnány. „Další výzkum, na který se zaměřujeme, bude detailně popisovat, jaká vejce dokáže ťuhýk poznat a jaká už považuje za vlastní,“ uzavřel Petr Veselý.
