Ačkoliv filozofie je mnohými obecně považována za příliš abstraktní a v praxi málo využitelnou vědu, opak je pravdou. Důkazem může být využití určitých filozofických postupů i v tak ryze praktické činnosti, jakou je sport. Moderní výzkumy ukazují, že spojení filozofie a sportu přináší až nečekaně významné výsledky jak pro sportovce, tak pro jejich trenéry a sportovní funkcionáře. Zajímavý článek na toto téma sepsal filozof Lukáš Mareš z Teologické fakulty Jihočeské univerzity. Text vyšel v prestižním vědeckém časopise Sport, Ethics and Philosophy.
Lukáš Mareš se filozofií ve sportu dlouhodobě zabývá a jeho příspěvek představuje pokus o jakési shrnutí toho, jaké druhy „filozofování“ jsou dnes ve sportovním prostředí využívány a jaký mají účinek. Obecně se totiž na veřejnosti předpokládá, že u sportovců je kromě fyzického tréninku nutný i mentální trénink, založený především na metodách psychologie. Nikdo totiž nepochybuje o tom, že například špičkoví tenisté vyhrávají nejen „rukama“, ale i „hlavou“, a psychologická příprava je tedy velmi důležitá.
Jak ale ukazuje text Lukáše Mareše, i když se filozofie a psychologie v oblasti sportu v mnoha ohledech prolínají, je nutné oba obory v tomto směru rozlišovat, protože pracují odlišnými metodami. „Tvrdím, že filozofie není jen o reflexi z akademické vzdálenosti, ale proces filozofování by mohl být situován v rámci sportovních praktik,“ napsal Mareš.
Co to znamená? Už ve starověkém Řecku se významní filozofové jako Pythagoras nebo Sokrates rádi spojovali filozofii s tělesným cvičením a filozofickými diskusemi mezi sportovci. Nejde totiž jen o to, jak by mohl sportovec dosáhnout co nejlepšího výkonu, ale také o jeho celkový pohled na svět, hledání smyslu činností, kterou se zabývá, a rovnováhu mezi tělesnou a duchovní stránkou člověka. I když „výkon“ není hlavním účelem filozofování ve sportu, může filozofie sportovcům v mnohém pomoci, a třeba i přispět k lepším výkonům.
„Hlavním účelem filozofické konzultace se sportovcem je ujasnit si myšlení a prohloubit porozumění sobě a (sportu) světu. Účelem není léčit (terapeutický cíl) ani vyrábět filozofy, ale spíše podporovat filozofické myšlení a úvahy, abychom obohatili náš život,“ říká Lukáš Mareš. Záměrem filozofických sezení není podle něj zvyšovat výkon hráče, ale spíše se zaměřit na probuzení sportovců prostřednictvím „procesu kladení náročných otázek“.
Mareš ve své studii uvádí a popisuje hned několik metod využití filozofie ve sportu. Jednak jde o kladení otázek „sama sobě“, jednak o filozofování ve skupině a filozofické rozhovory mezi sportovci a trenéry. Některé sportovní týmy k tomu účelu dokonce najímají externí filozofy.
Příkladem může být Lucien von Schomberg, filozof, který byl součástí fotbalové akademie klubu KRC Genk v sezóně 2020-2021. V roli klubového filozofa měl vytvořit určitý nástin budoucího vývoje oddílu (i z etického a filozofického hlediska), uchopitelný jak pro mladé hráče, tak pro trenéry a další zaměstnance.
Podobných příkladů využití filozofie ve sportovní praxi lze dnes nalézt mnoho. Všechny příklady ale mají jedno společné. Ukazuje se, jak už bylo řečeno, že filozofické debaty mezi sportovci a jejich trenéry mohou mít významný účinek i nad rámec toho, co dnes nabízejí moderní metody psychologie, a neměly by tedy být s psychologií směšovány.
Článek Lukáše Mareše je jedním z prvních pokusů shrnout možnosti „filozofování“ při sportovní činnosti. „Cílem tohoto článku bylo poukázat na dosud ne zcela objevený potenciál využití filozofie v moderních sportovních postupech a nabídnout určité poznatky a nové pohledy do této oblasti. Obhajoval jsem názor, že i přes některá praktická omezení může filozofování hrát důležitou roli v osobním životě sportovců a trenérů, a proto si zaslouží další pozornost jak ve výzkumu, tak v aplikované praxi,“ uzavřel Lukáš Mareš."
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17511321.2022.2148724
