Časopis Scientific Reports zveřejnil výsledky výzkumu vědců z Přírodovědecké fakulty JU a Botanického ústavu Akademie věd ČR o novém vztahu soužití řas a hub. Vědci zjistili, že jimi zkoumaný vztah je podobný lišejníkům, ale přesto jiný (zdá se jednodušší a méně závazný). Výzkum je zároveň ukázkou mezioborového přístupu několika vědců a pracovišť.

Doc. Vondrák z Botanického ústavu je otcem myšlenky a odborníkem na lišejníky, který zajišťoval koordinaci výzkumu a terénní odběry. Dr. Jiří Kubásek s dalšími kolegy z Přírodovědecké fakulty JU provedli většinu fyziologických, metabolomických a molekulárně biologických měření. 

A o co vlastně jde? Lišejníky jsou intimním vztahem houby a řasy či sinice. Řasa nebo sinice vládnou fotosyntézou a tak houbě „podstrojují“ cukříky a jiné organické dobroty. Houba zase partnera chrání a poskytuje mu dobré podmínky k fotosyntéze, ze které sama těží. Tahle symbióza je obdivována a studována vědci po staletí. Lišejníky žijí v tropech, ale i na pólech, kde nic jiného krom řas a bakterií nepřežije. Vydrží vyschnutí a extrémní teploty, připravují půdu pro složitější tvory, narušují horniny (skálu, ledovec) a uvolňují z nich živiny. 

Alkobiózy jsou také vztahem řas a houby („Al“ z latinského označení řas – Algae a „ko“ jako korticioidní houba). Zelené řasy zarůstají živé a mrtvé dřevo, ale i jiné povrchy. Pokud se tedy někdo domnívá, že řasy bují jen ve vodě, je na omylu. Suchozemské řasy jsou skoro všude. Ve starých lesích, ale třeba i na zídce zahrady. Vydrží vyschnutí, ale po dešti či ranní rose pokračují v životním reji.

Představme si řasový povlak na starém ležícím či stojícím kmeni v lese. Mnohdy začne takový povlak přerůstat houba. Houba placatá, takzvaně korticioidní. Zvláštní ale je že houba řasu často nezahubí. Nechá ji pod sebou žít. Řasa provádí fotosyntézu a pravděpodobně se i množí. Jaký mají partneři z tohoto soužití užitek?

Vědci provedli řadu pozorování, terénních sběrů a fyziologických měření. Zjistili, že společenstvo řas pod danou houbou má přísně dané složení. To naznačuje, že jde opravdu o funkční soužití - symbiózu. Nemůže tam být cokoli, houba (nebo i řasa?) si vybírají, s kým budou ve vztahu. 

Řasy pod (nebo uvnitř) houbových pletiv zůstávají aktivní, fotosyntetizují. Houba by je jistě svými enzymy dokázala zabít a těžit z výživnosti jejich buněk. Řasy jsou poměrně bohaté na bílkoviny, nukleové kyseliny, tedy na dusík a fosfor. Přesto to houby většinou neudělají, řasy nezabijí. Proč? 

Přesnou odpověď zatím bohužel neznáme. Týmy doktora Kubáska a docenta Vondráka proměřily i to, zda řasy předávají asimiláty houbě. Takhle je to u každého pořádného lišejníku. Houba si organické látky sama vyrobit neumí, zatímco řasy fotosyntézou ano. Malý přenos byl zatím zjištěn jen u jednoho symbiotického systému.

Výhodnost pro řasu můžeme pochopit snadněji. Prostě v houbě nevysychá tak snadno, je snad i stíněna před nebezpečným přímým sluníčkem a může tak fotosyntetizovat v ne tak extrémních podmínkách, jako kdyby rostla na povrchu dřeva sama. Užitek pro houbu je spornější. Snad i řasa může předávat houbě nějaké důležité látky nebo poskytovat jiné výhody. Antioxidanty, které neumí produkovat samostatně ani řasa, ani houba, byly např. nalezeny u některých lišejníků. V případě alkobióz je výzkum stále v počátcích. 

https://www.nature.com/articles/s41598-023-29384-4

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30