I když v české historii jsou poměrně populární různá reformní hnutí v katolické církvi, jméno belgického teologa Edwarda Schillebeeckxe zůstává v tomto směru mezi Čechy možná neprávem opomíjené. Lucie Kolářová z Teologické fakulty Jihočeské univerzity se proto rozhodla tuto skutečnost napravit. Ve své studii s názvem „Příliš lidská teologie?“ představuje českým čtenářům myšlenkové dílo muže, který se snažil přispět k tomu, aby východiskem k víře člověka byly jeho vlastní zkušenosti a poznání, a nikoliv pouze shora vyřčená dogmata.

Edward Cornelis Florentius Alfonsus Schillebeeckx (12. listopadu 1914, Antverpy – 23. prosince 2009, Nijmegen, Nizozemsko) byl belgický teolog a dominikán a jedna z významných postav evropské teologie. Roku 1965 založil spolu s Karlem Rahnerem časopis Concilium.

Světovou proslulost si Schillebeeckx zajistil především svou snahou „zlidštit“ církevní nauku, což zpočátku nevyvolávalo v katolické církvi příliš pozitivní odezvu. Schillebeeckxovy knihy Jezus, het verhaal van een levende (Ježíš, příběh života) a Gerechtigheid en liefde. Genade en bevrijding (Spravedlnost a láska, milost a osvobození) se setkaly u řady církevních představitelů se silnou kritikou a odmítáním.

„Schillebeeckx se totiž ve svém díle snažil dostat do teologie určitou civilnost,“ řekla portálu ScienceZoom Lucie Kolářová. Ve Schillebeeckxově pojetí měly poznání Boha a cesta k víře vycházet v maximálně možné míře ze samotného člověka, a nikoliv jen z formulací, které jsou součástí církevní nauky, jenomže obvykle bývají běžným lidem těžko srozumitelné.

„Příkladem může být třeba slovo spása, o němž si mnozí lidé neprávem myslí, že jde o jakýsi druh obchodu něco za něco,“ uvedla Kolářová. Spásu si přitom nelze vydobýt ani koupit. Dala by se opsat jako dosažení plnosti lidství, jako naplnění a dovršení člověka, jako stav, k němuž člověk dozrává a zároveň je mu to darováno. Se spásou se pojí i takové „světské“ významové kvality jako blaženost, štěstí a zdraví, kterým člověk ve svém životě rozumí a o které nejspíš usiluje.

Podle Schillebeeckxe však církev zejména od poloviny 18. století do poloviny 20. století málo zajímalo, jestli člověk dochází k poznání Boha prostřednictvím své zkušenosti, tedy tak, že otázky víry aplikuje na svou osobní zkušenost. „Spíše předkládala lidem církevní nauku jako něco hotového, jasně daného, tedy něco, o čem není třeba kriticky přemýšlet a jen je třeba to co nejrychleji pozřít,“ uvedla Kolářová.

Podle Schillebeeckxe by však církevní teze a formulace měly být pro člověka uchopitelné, člověk by o nich měl přemýšlet a mělo by být zřejmé, v čem spočívá jejich objektivní, univerzální význam a jak si jej lze subjektivně přisvojit. Tedy kde je onen „bod napojení“ v mém vlastním životě. „Takzvané pravdy víry nelze předkládat objektivisticky jako nezpochybnitelná (historická) fakta. Podle Schillebeeckxe křesťanské vyznání o Ježíši Kristu jako vzkříšeném zůstává navždy vyznáním a spíše než usilovat o pseudodůkazy bychom si měli dělat úplně jiné starosti. Totiž zda jsme my dnes jako vyznavači přesvědčiví a jestli se právě nezpronevěřujeme tomu, co bychom rádi uchovali. Jestli si náhodou nepleteme pevnost a věrnost se strnulostí,“ řekla Kolářová.

Schillebeeckx sám byl v roce 1978 povolán do Říma, aby vyjasnil některé sporné body svého teologického pojetí a absolvoval pohovory, v nichž měl své formulace vyjasnit.

„Z dnešního pohledu bychom mohli tohoto belgického teologa označit za církevního rebela, ač to vlastně nebylo jeho úmyslem. Do té pozice se dostal tím, že prostě přemýšlel pravdivě, důsledně a neochvějně,“ uvedla Kolářová. Ve své studii předkládá českým čtenářům základní Schillebeeckxovy myšlenky a jeho mistrnou analýzu vzájemného vztahu mezi zkušeností, interpretací a kritikou. „Bůh tu není žádným objektem. Náboženská zkušenost znamená zakoušet svět způsobem, který jej nepřipravuje o jeho charakter tajemství,“ píše Kolářová.

Kniha „Příliš lidská teologie?“ vyšla v nakladatelství Pavla Mervarta v listopadu r. 2022. Zájemci si ji mohou mimo jiné půjčit či zakoupit v knihovně J. P. Ondoka na Teologické fakultě v Kněžské ul. 8.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30