Ve věku 93 let zemřel na konci listopadu v Kanadě polárník Josef Svoboda, jehož jméno je bytostně spjaté s Jihočeskou univerzitou. Po Josefu Svobodovi se totiž jmenuje česká arktická stanice na souostroví Svalbard, provozované Centrem polární ekologie JU. Je také zásluhou jihočeských vědců, že se v Česku začalo o Josefu Svobodovi více mluvit a dnes je považován za jednoho z největších českých polárníků vůbec.
Josef Svoboda se narodil v roce 1929 a jeho životní příběh by vydal na napínavý román. V roce 1949 byl jako student biologie na Masarykově univerzitě v Brně zatčen komunisty „za protistátní činnost“ a komunistických kriminálech poté strávil takřka devět let. Vězení opustil až v roce 1958.
I když se po propuštění pokoušel znovu studovat, pro bývalého politického vězně bylo studium zapovězené. Živil se tedy mimo jiné jako krmič zvířat v ZOO, později se shodou náhod dostal k místu technika na výzkum mokřadů na Botanickém ústavu v Brně. To mu umožnilo přece jen studovat biologii, i když dálkově.
Konec Pražského jara a okupace Československa sovětskými vojsky v roce 1968 však vedly k další perzekuci a Svoboda byl nucen emigrovat do Kanady. Tam studia biologie dokončil, zaměřil se na arktickou rostlinnou ekologii. V oboru se stal kanadskou i mezinárodní kapacitou, od roku 1973 působil také jako profesor Torontské univerzity.
Absolvoval celou řadu expedic do Arktidy a vychoval desítky studentů, z nichž se mnozí uplatnili jak ve vědě, tak třeba jako vysoce postavení kanadští úředníci s odpovědností právě za arktické oblasti.
„Specifikum Josefa Svobody spočívá v tom, že výzkum v Arktidě nikdy nepojímal jako ryze vědeckou, výzkumnou činnost. Svou práci spojoval i s filozofií a filozofickými a etickými otázkami, spojenými právě s využíváním Arktidy a jeho dopadem na život místních obyvatel,“ řekl portálu Sciencezoom profesor Josef Elster z Centra polární ekologie Jihočeské univerzity.
Podle Elstera tento Svobodův přístup, významně ovlivněný zkušeností z dlouholetého pobytu v komunistických kriminálech a dalšími životními zkušenostmi, Kanaďany zaujal a z česko-kanadského polárníka se stal všeobecně uznávaný odborník na arktické oblasti.
V roce 2020 mu kanadská vláda udělila nejvyšší státní vyznamenání, Řád Kanady za „průkopnický výzkum ekosystémů tundry a za celoživotní mentorování vědců studujících Arktidu“.
Josef Elster se přitom s Josefem Svobodu osobně znal, v devadesátých letech po jeho vedením v Kanadě tři roky pracoval jako doktorand. A měl tedy možnost poznat jak osobní stránku Josefa Svobody, tak úctu a respekt, kterým se česko-kanadský polárník ve své nové zemi těšil. Velkým pojmem je Svobodovo jméno i v mezinárodních vědeckých kruzích.
Když se Jihočeské univerzitě podařilo v roce 2014 po letech příprav otevřít polární stanici na Svalbardu, zakladatelé jí dali jméno právě po Josefu Svobodovi. „Ne všichni s tím souhlasili, někdo navrhoval třeba dalšího českého polárníka Františka Běhounka, nakonec jsem ale se svým návrhem uspěl,“ řekl Elster.
Protože polární stanice Jihočeské univerzity si rychle získala mezinárodní renomé a věhlas i v českých médiích, začalo se hodně lidí (a médií) v Česku zajímat i o Josefa Svobodu a jeho velmi unikátní životní příběh.
O Josefu Svobodovi byly napsány stovky článků, týkající se jak jeho vědeckých úspěchů, tak životního osudu. Svoboda proslul tím, že se ve svých vyjádřeních nikdy nebyl „zahořklý“, a to včetně výpovědi o pobytu v komunistických kriminálech. Vždy se snažil, aby své životní zkušenosti v pozitivním slova smyslu využil ve své vědecké práci i k přístupu k okolí.
„Podle mě o Svobodovi můžeme skutečně dnes mluvit jako o největším a na světě nejznámějším českém polárníkovi, na jehož odkaz můžeme být jako Češi právem hrdí,“ uzavřel profesor Elster.
