Religionista Martin Klapetek z Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve své nové knize „Islam in the Public Space (Islám ve veřejném prostoru)“ přináší řadu nových a zajímavých odhalení, týkajících se kulturního chování muslimů v některých západních zemích. Poznatky z knihy vyvracejí zakořeněné představy o tom, že muslimové, žijící na Západě třeba už třetí generaci, mění oproti svým předkům své původní kulturní a náboženské zvyky a rituály. Ukazuje se, že pravý opak je pravdou. Řada členů původně přistěhovalé muslimské komunity, narozených v západní Evropě, se naopak vrací k původním tradicím své komunity.

Vzhledem k tomu, že západní společnost, ke které se řadí i ta česká, má dlouhodobý sklon k odchodu od náboženství a jeho praktikování, očekávali mnozí sociologové podobný vývoj i mezi evropskými muslimy. I když nikdo nečekal, že to bude proces v řádu jednotek let, přece jen se obecně předpokládala postupně menší míra religiozity v dalších generacích muslimů.

„Stejně tak se předpokládalo, že když už takzvaní noví muslimové budou stavět své nové mešity a modlitebny, bude se jednat o stavby moderní, v mnohém odlišné od tradičních mešit v jejich původních zemích,“ řekl portálu Sciencezoom Martin Klapetek.

Jak ale prokázal jeho výzkum, podloženými cestami do Německa, Rakouska a Švýcarska, tato očekávání některých odborníků byla zcela mylná. Nové generace evropských muslimů v těchto zemí se nejen neodklonily od původních tradic svého náboženství, ale dokonce by se dalo říci, že k nim naopak více přilnuly. A projevuje se to i v podobě tamních mešit.

„Tyto nové mešity vypadají velmi tradičně, historicky, drží se původní podoby, nikoliv nějakého moderního pojetí,“ uvedl Klapetek. To podle něj dokazuje, že muslimové se přes změny ve svém životě, dané prací a běžným životem v západní konzumní společnosti, snaží za každou cenu udržet svou kulturní identitu. A úzkou sounáležitost s ní.

Projevuje se to nejen podobou nových mešit, ale například i způsobem pohřbíváním zemřelých. Ačkoliv většina muslimů v Německu či Rakousku už se narodila v těchto zemích, své zemřelé ve velké většině nepohřbívají na místních hřbitovech, ale s velkými náklady je letecky přepravující k uložení do země v Turecku, Sýrii a dalších původních muslimských státech. Pouze 5 % členů německé či rakouské muslimské komunity zůstává po smrti v Rakousku či Německu.

„Když proto dnes letí němečtí turisté na dovolenou do Turecka, s velkou pravděpodobností je v zavazadlovém prostoru letadla i zinková rakev s ostatky zemřelého evropského muslima,“ uvedl Klapetek. Tyto okolnosti a kulturní odlišnosti podle něj ukazují, jak silný je příklon členů nových generací muslimské komunity k náboženským tradicím svých předků. A nejde přitom o tom, že by všichni byli tak silně nábožensky založení, chodili každý den do mešity a pravidelně se modlili.

„Někteří z nich vůbec nemusejí být silně věřící, dodržují ale některé tradiční zvyky, s kterými se identifikují v jinak multikulturním prostředí,“ uvedl Klapetek. Kniha „Islam in Public Space“ si proto podle něj si klade za cíl poukázat na souvislost mezi provozem modliteben, výstavbou multifunkčních mešit a zřizováním sekcí pro muslimy na veřejných hřbitovech. Jejich jednotícím motivem je totiž snaha o předání identity.

„Například muslimské náhrobky nejsou chápány pouze jako výraz individuality zesnulých vytvořený jejich rodinou a blízkými; jsou také výsledkem očekávání různorodých zástupců většiny ve společnosti“, uvedl Klapetek.

Fakt, že i muslimové, narození už ve třetí generaci v Německu a Rakousku, dodržují některé zvyky, vyplývající z jejich náboženství, vzbuzuje u většinové společnosti obavy z jakési muslimské expanze a snahy potlačit důležité křesťanské hodnoty.

Podle Klapetka ale jde především právě o snahu muslimů o jejich vlastní identifikaci, která nemá nic společného naší představou o integraci. „Muslim může být plně integrovaný, dodržovat všechna pravidla i zvyky západní společnosti, a přesto přispívat na stavbu mešity a své zemřelé převážet do Turecka,“ uvedl Klapetek.

Mnozí Češi si však podle něj pletou integraci s asimilací, tedy s takovým vývojem, kdy by se muslimská komunista přestala chovat v kulturním slova smyslu „muslimsky“ a zcela by se rozpustila ve většinové společnosti. „Jenže takový vývoj nenastal a ani ho nemůžeme očekávat. Plyne z toho poučení, že být integrovaný neznamená být asimilovaný,“ řekl Klapetek, který je odborným asistentem na Katedře filozofie a religionistiky na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30