Veš je lidmi všeobecně považována za nepříjemného a odpudivého parazita. Výzkum týmu vědců z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity (PŘF JU), zveřejněný ve vědeckém časopise „Frontiers in microbiology“, však vrhá na schopnosti vší trochu jiné světlo. Ukazuje totiž na nevšední variabilitu, s kterou vši dokáží spolupracovat se svými symbiotickými baktériemi a přizpůsobovat se tak sání na různých hostitelích. Závěry výzkumu PŘF JU přitom mohou přispět i k roky hledané odpovědi na otázku, kdy a za jakých okolností se baktérie mění na původce onemocnění nebo symbionta.
Vši jsou dlouho známé tím, že každá skupina vší má jiné baktérie.. Podobná symbióza není u hmyzu ničím neobvyklým. Například mšice takto spolupracují s jedním druhem baktérie, s kterým začaly spolupracovat v průběhu evoluce a tuto spolupráci udržují po stovky milionů let.
U vší je to ale složitější. Vši si během evoluce pořídily symbiotické baktérie, které se v závislosti na druhu v průběhu času mění. V průběhu evoluce vší se postupně nahrazují jinými skupinami bakterií, takže dnes má každá skupina vší jinou skupinu bakterií jako symbionty. V porovnání se mšicemi, u nichž (u všech) zůstal první prasymbiont dodnes, tak u vší ten původní je dávno pryč.
Vědci PŘF JU ve spolupráci s americkými partnery ve své studii rozšířili poznání toho jevu o detailní výzkum symbiontů vší, které parazitují na severoamerických veverkách (čipmancích). Spíše než jeden druh tvoří tyto vši shluk jedinečných fylogenetických linií specifických pro jednotlivé druhy veverek (nebo skupinu blízce příbuzných druhů).
Vědci nejen objevili zcela novou a dosud nepopsanou symbiotickou linii s navrhovaným jménem „Candidatus Lightella neohematopini“, ale popsali i její možný význam pro přísun některých vitamínu do organismu vši.
Navázání obligátní vzájemné symbiózy s bakteriemi, poskytujícími živiny je podle nich důležitá evoluční událost, která některým skupinám hmyzu umožňuje využívat nové ekologické niky. V případě vší se však ukazuje, že dokáží v průběhu evoluce pracovat se svými symbionty velmi variabilně. A struktura symbiontů se může měnit.
Závěry výzkumu jihočeských vědců přispěli k poznání, jak takový systém může fungovat. Nejde ale jen o výzkum vší. Podle profesora Hypši jsou právě vši příkladem hmyzu, na němž lze úspěšně studovat variabilitu symbiózy s bakteriemi i změny jejich genetické výbavy. To je totiž důležité i pro poznání to, kdy a jak se z bakterie stane patogen nebo parazit.. A závěru takového výzkumy tedy mohou být využitelné i pro ochranu zdraví lidí.
