K čemu a komu vlastně slouží rybníky a kdo by se tedy měl podílet na jejich údržbě? Tato zdánlivě jednoduchá otázka stojí za startem zcela ojedinělého projektu, který by měl přinést úplně nový pohled na funkci a přínos malých českých rybníků pro celou společnost. Jedním z hlavních řešitelů projektu, podpořeného Norskými fondy a Státním fondem životního prostředí ČR, je i Fakulta rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity. Odborníci z několika různých oborů budou hledat ideální řešení managmentu rybníků v chráněných územích v celé republice.
I když se to totiž z laického pohledu možná nezdá, rybník dnes není jen jakousi „chovnou stanicí“, zejména kapra. Rybníky (a to zvlášť v jižních Čechách) jsou zároveň významnou součástí protipovodňové ochrany i zadržování vody v krajině, působí jako stabilizační prvek biodiverzity i ochrany mnoha druhů živočichů a rostlin. Díky samočistícím schopnostem vody pomáhají rybníky zlepšovat její kvalitu odbouráváním mikropolutantů a retenci fosforu. Vedle toho jsou i vyhledávanými turistickými cíli.
„Problém je ale v tom, že i když má rybník v krajině velký význam nejen pro rybáře, jeho nákladná údržba se financuje prakticky jen z peněz, utržených za prodej ryb,“ řekl portálu „sciencezoom“ Ján Regenda z Ústavu akvakultury a ochrany vod FROV JU.
S trochu nadsázky by se podle Jána Regendy tak dalo říci, že dochází k paradoxní situaci. Protože rybníky dnes plní mnoho funkcí od vodohospodářské přes ochranářskou až k produkční, ve společnosti je veliký tlak na to, aby údržba rybníků byla co „nejekologičtější“, voda v nich co nejčistější a okolí rybníka bylo plné chráněných druhů. Přitom je ale údržba těchto důležitých vodních děl prakticky zcela na bedrech rybářů, kteří ji mohou financovat pouze z chovu ryb, většinově kapra. A přitom stále častěji čelí kritice, že je tento chov někdy takzvaně málo „ekologický“, že rybáři moc hnojí a přikrmují a přírodu spíše poškozují.
„Jenže otázkou je, zda jsou třeba obyvatelé Prahy ochotni přispět na údržbu rybníků v jižních Čechách,“ uvedl Regenda. Stát sice v některých programech nabízí dotace na mimoprodukční funkci rybníků (většinou ale jen těch o velikosti nad pět hektarů), celkové částky této podpory se však pohybují maximálně v řádu desítek milionů (80 až 90 mil. Kč ročně z rozpočtu MZe) a jsou tedy vzhledem k náročnosti údržby zcela nedostatečné. Mimo systém podpory se tak dostávají zejména ty menší a pro přírodu o to cennější lokality.
Další problém spočívá v tom, že rybníky a jejich údržba jsou oblastí „střetu zájmů“ hned několik zájmových skupin a odborníků. „Ochránci leknínů chtějí na rybníku zachovat lekníny, které ale vadí jiným druhům, ochránci ptáků bojují za ptáky, kteří jsou ale predátory pro ryby, rybáři zase za svůj chov. Někdo by měl konečně říci, že nelze prostě vyhovět na jedné lokalitě všem, musí dojít k nějakému přijatelnému kompromisu a diverzifikaci priorit i v rámci ochrany přírody,“ řekl Regenda.
Právě k nalezení takového, pokud možno ideálního řešení managmentu českých rybníků by měl vést zmíněný projekt, na kterém se kromě FROV JU podílí pod vedením Marka Baxy zespolečnost ENKI, o.p.s. a dalších pěti partnerů. První schůzka řešitelů se konala 15. července, další budou následovat. Projekt se celým názvem jmenuje „Přírodě blízké rybářské hospodaření jako nástroj pro ochranu cenných rybničních ekosystémů, č. 3211100004“.
Cílem projektu je snaha podívat se na rybníky jinou optikou než tradičním chovem kapra. Nejde ale jen o teoretickou číst. V rámci projektu budou na vybraných 10 rybnících zkoušeny alternativní rybí obsádky bez produkce tržních ryb. Rybníky mají různou velikost a nacházejí se ve třech oblastech: CHKO Třeboňsko (Jihočeský kraj), CHKO Brdy (Středočeský kraj) a CHKO Slavkovský les (Západočeský kraj).
Do projektu jsou za FROV JU zapojeni čtyři pracovníci a na jeho řešení se aktivně podílejí i studenti, např. formou řešené bakalářské práce. V rámci projektu se pracovníci FROV JU zaměří na reprodukci a ranou ontogenezi vybraných druhů ryb (karas obecný, střevle potoční, hrouzek obecný, slunka obecná apod.) a hodnocení ekonomických modelů alternativních obsádek rybníků. Zapojí se rovněž do publikačních výstupů, prezentace výsledků a propagaci zjištěných informací. Projekt poběží do dubna 2024. V letošním roce se podařil díky nasazení prof. Jana Kouřila umělý výtěr karase obecného, jehož 500 tis. kusů váčkového plůdku bylo vysazeno k dalšímu odchovu do čtyř různých rybníků dvou oblastí.
Vědci se zaměřují na rybníky, kde chov tržních ryb nemusí být prioritní, neboť jejich majitelé mají i další ekonomické aktivity, které je živí. Jedná se o rybníky majitelů lesů, polí, různých nadšenců či ochrany přírody (státu).„Celkovým výstupem projektu by ale měl být především nástin toho, co rybníky pro dnešní společnost znamenají, jakou plní funkci kromě produkce ryb a jak udržitelný je tedy do budoucna i současný model jejich managementu a financování. Důležité bude také těmto nadšeným malorybníkářům ukázat, jak o rybníky smysluplně pečovat a předcházet určitým problémům (zarůstání rybníků, „zamoření plevelnými rybami“, apod.).“ uvedl Ján Regenda.
Foto J. Regenda
Loga partnerů projektu:
