Skupině vědců z České zemědělské univerzity v Praze, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Vysoké školy ekonomické v Praze se podařilo vůbec poprvé podrobně zmapovat jeden z nejdůležitějších fenoménů české historické kulturní krajiny, tedy takzvané plužiny. Jedná se o historické polní systémy, vznikající většinou ve středověku. O významu studie svědčí fakt, že jí zveřejnil prestižní vědecký časopis Scientific Reports ze skupiny Nature.
I když to tak mnoha laikům nemusí připadat, to jak dnes vypadá česká kulturní krajina, je z velké části výsledkem zakládání středověkých „plužin“, tedy systémů z počátku zemědělského hospodaření v zemi. Historické polní systémy jsou nezbytnou součástí tradiční kulturní krajiny, ztělesňující mnoho funkcí a hodnot. Jako takové jsou proto někdy možná podceňovaným, ale o to důležitějším fenoménem, který se podílel na tom, jak je naše kulturní krajina vypadá a jakým způsobem je obhospodařovaná.
„Plužiny ovlivňují produkční, ekologické a hydrologické fungování krajiny, její kulturní hodnoty, způsob, jakým lidé krajinu vnímají, a jejich vliv na současné hospodaření,“ řekl portálu „sciencezoom“ archeolog Jaromír Beneš z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Výzkum plužin proto může podle něj nejen hodně napovědět o historických okolnostech jejich vzniku, ale také přinést určité poučení pro budoucí generace. Našim předkům totiž ve středověku totiž nezbývalo nic jiného než „hospodařit ekologicky“, tedy hledat co nejlepší možnosti zemědělského využití krajiny, a přitom krajinu nevratně „neničit“.
Plužiny jsou proto tématem, zkoumaným v krajinné archeologii, environmentálních studiích, historické geografii, krajinné ekologii a příbuzných oborech. Historické polní systémy mohou tvořit mnoho složitých prostorových struktur, tvarů a vzorů s někdy velmi složitou identifikací.
A právě takové identifikace se z velké části podařilo vědeckému týmu, vedenému Václavem Fantou. Vědci zkoumali 523 osad, založených ve středověku až raném novověku (cca 900–1600 n. l.) na území dnešní České republiky. Zjistili podíly různých typů vzorů polí ve zkoumaných katastrech a statisticky je porovnali s řadou environmentálních a geografických faktorů.
„Naše výsledky naznačují silný vliv environmentálních prediktorů (vlnění terénu, velikost katastru), vliv konkrétních historických událostí a souvisejících společenských změn (např. konfiskace půdy státem v 17. století) a významný vztah mezi typy vzorců polí a osídlením,“ píše se v textu, který zveřejnil Scientific Reports.. https://www.nature.com/articles/s41598-022-12612-8?fbclid=IwAR2VWBnm3PZrBqV5Um-4f3AHpTLd5nqp5EuvB-4i_yEJ9p3JUcPRN457qP0
Plužiny prošly dlouhým vývojem a dodnes jsou nejviditelnějším systémem uspořádání zemědělské půdy kolem tisíců českých historických sídel. Některé z nich se dodnes dochovaly, především díky fixaci hranic parcel liniovými dřevinnými formacemi (mezemi), a patří z hlediska historického, estetického i ekologického k nejcennějším částem české kulturní krajiny.
Z hlediska archeologie náleží některé typy plužin k největším archeologickým objektům v krajině. Nejnápadnějším prvkem plužin jsou zejména v podhorských a horských regionech republiky tzv. agrární terasy.
Ve výsledku byli vědci schopni v novém článku v Scientific Reports popsat, jaké konkrétní kombinace ekologických či historických faktorů určovaly výskyt konkrétních typů plužiny (a tedy tvář kulturní krajiny v detailním měřítku).
Vedlejším produktem studie jsou pak mapy, znázorňující rozšíření jednotlivých typů plužin napříč Čechami. Článek tak celkově přispívá k lepšímu pochopení tohoto fenoménu i nabízí zajímavý způsob, jak studovat historickou krajinu.
Historické plužiny mají z hlediska české krajiny stále zásadní význam. Brání erozi půdy a zadržují na místě vodu, čímž trvale zlepšují hydrologické poměry v krajině. Jsou výrazným ekologickým stabilizačním prvkem. Meze, pokryté specifickou flórou, vytvářejí už po staletí tolik potřebné biokoridory. Neopomenutelná je také jejich edukační funkce, když v 21. století uchovávají stovky let staré hospodářské struktury. Protože výrazně respektují a podtrhují reliéf krajiny, mají i vysokou estetickou hodnotu.
