Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity zpracovala první díl unikátní studie, zaměřené na všechny okolnosti dárcovství částí těla v České republice. Projekt pod záštitou ZSF JU je svého druhu zcela unikátní a může být po celkovém dokončení i důležitým vodítkem pro předpokládané legislativní změny v oblasti zdravotnictví. Prudký rozvoj různých dárcovských procedur totiž zcela jistě povede ke snaze dát tomuto rozvoji nějaký přesnější legislativní rámec.
Jak se píše v úvodu první dílu právě dokončené studie, rozvoj technologií přinesl možnosti léčby pomocí částí těla jiného člověka. Potřeba darovaných částí těla se zásadním způsobem zvyšuje, i proto, že medicínské technologie jsou stále bezpečnější, účinnější a levnější, možnosti využití částí těla se neustále rozšiřují. Regulační mechanismy by ale měly zároveň zabránit tomu, aby se z některých typů dárcovství nestal druh „obchodu s lidmi a lidskými orgány“. Skloubit oba tyto požadavky je ale v poslední době čím dál tím složitější. Projekt ZF JCU by měla pomoci k tomu, aby laici, odborníci i politici mohli v problematice dárcovství lépe orientovat.
„Regulace na EU úrovni vychází z Evropské úmluvy o lidských právech, která v článku 21 výslovně stanovuje, že lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu,“ řekla portálu sciencezoom jedna ze spoluautorek studie Hana Konečná ze ZSF JU.
Významným faktorem dárcovství orgánů je proto podle ní altruismus. Zákon předpokládá, že živí lidé darují části svého těla zcela dobrovolně a bez nároku na zisk. Zároveň ale legislativa počítá například s kompenzacemi, spojenými s časovou náročností dárcovské procedury, pobytem v nemocnici, některými zdravotními riziky či ušlou mzdou.
Jak ale ukazuje právě studie ZSF JU, výše kompenzací se u dárcovských procedur značně liší a v některých případech to může snadno svádět k domněnce, že se místo kompenzace jedná o klasickou „platbu“, tedy obchod. Projekt proto velmi pečlivě mapuje, jaké jsou podmínky pro darování různých částí lidského těla v Česku, jaké ho doprovází okolnosti a legislativní podmínky a s jakými kompenzacemi může či nemůže dárce počítat. Tyto informace v takto ucelené podobě ještě nikdo v ČR nezpracoval.
Zcela specifickou oblastí je například dárcovství buněk – gamet, které není řešením zdravotního problému jednotlivce, jako např. transplantace ledviny, ale vytváří se rodina, což má značný přesah do budoucnosti. „Už dnes dochází velmi často k problémům, spojeným s tím, že v různých částech světa platí pro tento druh dárcovství různá legislativa,“ řekla „scienzoomu“ Konečná.
Ve světě se například dnes běžně děje, že si pár v jednom státě zajistí dárcovská vajíčka, případně i spermie a dítě „donosí“ náhradní matka v úplně jiné zemi. V případě rozchodu páru, který si celou proceduru objednal, ale z jiných příčin, pak může dojít k nesmírně komplikovaným legislativním zmatků, spojeným s uznáním „rodičovství“ i práva dítěte na to, aby zjistilo jména svých biologických rodičů, tedy dárců gamet.
„Technologie v tomto případě předběhly legislativu, což ale může bohužel především ohrozit zájmy a potřeby dětí, počatých s pomocí dárcovství gamet,“ uvedla Konečná. Komplikované je to s již zmiňovaným altruismem na jedné a zákazem obchodu s lidmi a lidskými orgány na druhé straně. Části těla, které jsou k dispozici, totiž zdaleka nedostačují požadavkům „medicínského trhu“, což přináší i tzv. medicínskou či transplantační turistiku. Nelze také opominout různé komerční zájmy větších či menších korporací.
Každopádně znovu platí, že dárcovství do budoucna zcela určitě potřebuje národní i mezinárodní dohody, které mu dají vzhledem ke změněným podmínkám i technologiím nový legislativní rámec. A právě k tomu může jako návod sloužit i první část studie ZSF JU.
Ta detailně zmapovalo průběh dárcovství a jeho podmínky hned v několika zásadních oblastech. Jedná se o dárcovství krve a krevních složek, dárcovství krvetvorných buněk, dárcovství spermií a vajíček, dárcovství dělohy a ledviny a náhradní mateřství. Projekt, nazvaný „Náročnost dárcovských procedur pro živé dárce částí těla“ pak jednotlivé procedury srovnává.
Jak důležité je toto srovnání dokazuje právě prudký rozvoj dárcovství, spojený s mnoha novými možnostmi. Příkladem může být takzvaná „antiage“ medicína, tedy obor, snažící se o zpomalení stárnutí, a to včetně dárcovství buněk, kostní dřeně a jiných částí těla mladšími lidmi těm starším. „Někomu to může s nadsázkou připomínat pověstné koupele egyptské královny Kleopatry v krvi panen, ovšem v modernějším podání. I v tomto případě ale musí být každému jasné, že je nutné legislativně zajistit, aby se z takzvaných „antiage“ procedur nestal klasický obchod s lidmi a jejich orgány,“ řekla Hana Konečná.
Výzkumný projekt získal podporu TAČR, vedle zaměstnanců ZSF JU se na něm podílela řada odborníků z celé republiky.