Jeden ze dvou světově neprestižnějších časopisů o filozofii sportu otiskl článek Lukáše Mareše a Daniela Novotného z Teologické fakulty Jihočeské univerzity. Autoři se v textu zabývají otázkou, co je to vlastně sport a jak by měl být definován. I když tato otázka může někomu připadat zbytečná, odpověď na ni má velmi praktické důsledky.

Polemiku „z pera“ dvou autorů z TF JU zveřejnil časopis „Sport, Ethic and Philosophy“, který je pro obor filozofie sportu něčím podobným jako například pro přírodovědce časopisy Nature či Science. Lukáš Mareš a Daniel Novotný polemizují v textu s dřívějším příspěvkem Jima Parryho, britského filozofa, který se dlouhodobě zabývá právě sportem a patří k nejuznávanějším filozofům v této oblasti. Parry se ve svém příspěvku pokusil analyzovat odpověď na otázku, zda můžeme i takzvané e-sporty (soutěže v počítačových hrách) považovat za skutečný sport.

„My ale v našem textu nepolemizujeme ani tak s otázkou definice e-sportů, ale spíše s Parryho definicí sportu jako takového,“ řekl portálu „sciencezoom“ Lukáš Mareš. Aby totiž Parry vyargumentoval, proč podle něj není „e-sport“ sportem, vytvořil vlastní definici toho, co by měli lidé považovat za sport. A dospěl přitom k závěru, že do této definice se nejlépe „vejdou“ takzvané olympijské sporty, tedy sportovní klání, zařazené dnes na olympiádu.

Parry z toho titulu definuje sport jako „institucionalizovanou soutěž řízenou pravidly lidské fyzické dovednosti“, která musí splňovat šest základních kritérií. Za prvé se jí musejí věnovat výhradně lidé (za sport tedy není možné považovat například závody chrtů). Ke sportu je také nutná nějaká fyzická aktivita (nikoliv tedy například šachy) a i určitá dovednost (nikoliv samotné běhání pro radost).

Dále pak podle Parryho musí být sport formou soutěže mezi lidmi, tedy sportovcem není v pravém slova smyslu ani horozelec, soupeřící s horou. Aby nějaká činnost splňovala definici sportu, navrženou Parrym, musí být regulovaná přesnými pravidly a institucionalizovaná, tedy mít za sebou i nějakou zastřešující organizaci. Parry pak na základě těchto kritérií tvrdí, že „e-sport“ sportem být nemůže.

Lukáš Mareš s Danielem Novotným ale v textu, který zaujal editory časopisu, s Parrym v některých ohledech nesouhlasí. „Jsme s ním zajedno v názoru na e-sport, ovšem nikoliv v definici sportu jako takového,“ řekl Mareš.  Oba autoři podle něj polemizují zejména s myšlenkou, že sportem v pravém slova smyslu jsou pouze sporty olympijské, tedy takové, v nichž lidé soutěží mezi sebou. „To je ale podle nás příliš úzké vymezení, protože sportuje i člověk, který místo s nějakým jiným člověkem či lidmi soupeří s přírodou nebo se sebou samým,“ uvedl Mareš.

V rámci této definice by pak byl sportovcem například i horolezec nebo jedinec, který běhá v lese a měří si na trati čas. Takový člověk splňuje kritérium „soutěživosti“, aniž soutěží v „olympijských sportech“. Oba autoři z TF JU polemizují částečně s Parrym i v jiných věcech. Vymezení definice sportu jeho „olympijskou formou“ je každopádně podle nich příliš úzké.

I když se tato polemika může zdát příliš „odtržená od života“ a vlastně tedy zbytečná, má velmi praktický význam. Dokazuje to třeba nedávný soudní spor ve Velké Británii o to, zda je sportem karetní hra Bridge. Pokud něco společnost přijme jako sport, zároveň tím vlastně říká, že se jedná o druh zábavy, který je prospěšný fyzickému i psychickému zdraví (společensky potřebný) a zaslouží si tedy i veřejnou podporu. A to třeba i formou dotací pro sportovní přípravu mládeže.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30