I kdyby lidé významným způsobem rozšířili možnosti takzvané solární energetiky, podle astrofyzika Petra Jelínka z Katedry fyziky Přírodovědecké fakulty JU není „Slunce“ zdrojem, který by sám o sobě vyřešil problém nadprodukce skleníkových plynů na Zemi. Možnosti využití sluneční energie pro lidskou energetickou potřebu jsou a budou vždy omezené. Větší naději dává Petr Jelínek výzkumu v oblasti jaderné fúze.
S využitím sluneční energie jsou obecně spojena velká očekávání, někteří zastánci takzvaného „Green Dealu“ dokonce plánují udělat ze slunečních kolektorů jakousi novou páteř energetiky. Podle Petra Jelínka jsou ale taková očekávání značně nerealistická.
„Problém je v tom, že my sluneční energii v této formě neumíme a zřejmě ani v budoucnu nebudeme umět efektivně využít. Část energie pohltí už atmosféra a z toho, co dopadne na zemi, dokážeme přeměnit na elektřinu jen relativně malou část,“ uvedl Petr Jelínek.
Očekávanou spásou nemohou být ani baterie, v nichž by se sluneční energie efektivně ukládala. „To by musely být baterie doslova všude, na každé volné ploše. A stejně by to nestačilo,“ uvedl astrofyzik.
Je přesvědčen o tom, že nejen „Slunce“, ale i další takzvané obnovitelné zdroje lidstvo z klimatické krize vyvést nemohou. Mohou být vhodným doplňkovým zdrojem, ale nikoliv páteří energetiky. „Pokud podle mě chceme ukončit spalování fosilních paliv a přitom si udržet svůj životní standard, pak nemámě jinou možnost než využívat např. jadernou energetiku,“ řekl Jelínek.
Lidé ale mají podle něj i určitou naději, že se jim podaří ke svému prospěchu napodobit a průmyslově využít jadernou fúzi, která generuje energii právě na Slunci. Jedná se o přesně opačný proces oproti tomu, který probíhá v jaderných elektrárnách. K uvolňování energie nedochází štěpením, ale tím, že se lehčí prvky slučují na těžší. Vědci se tento proces pokoušejí napodobit tím, že vyvíjejí jakýsi termojaderný kotel, v něhož by se uvolňovala energie podobně jako se to děje na Slunci, ovšem v nesrovnatelně menším měřítku.
Problém je však v tom, že je velmi technicky složité napodobit na malém prostoru proces, který se odehrává ve vesmíru v nesrovnatelně větších rozměrech. „Přesto by přece jen dával výzkumu určitou naději. A to také z toho důvodu, že o Slunci toho víme stále víc a víc a některé poznatky mohou být využitelné i pro zdokonalení experimentů s termojadernou fúzí na Zemi,“ uvedl Jelínek.
Snaha o napodobení jaderné fúze a její využití v energetice může být ale o to úspěšnější, o co se lidem podaří postoupit v poznání Slunce jako takového. A na rozluštění jedné z takzvaných slunečních záhad se podílí i Petr Jelínek. Spolu se zahraničními kolegy pracuje na výzkumu, který by měl přispět k odhalení toho, proč má sluneční korona (okolí Slunce, tvořené řídkým žhavým plynem) řádově vyšší teplotu než samotný povrch Slunce. To představuje podobný, lidem nepochopitelný jev, jako kdyby byla teplota metr od ohně mnohem vyšší než v samotném ohni.
Výzkum Slunce se ale týká i stále rostoucí hrozby poškození energetických sítí a elektronických systémů vlivem slunečních erupcí. Tato hrozba totiž nabývá na významu právě tím, jak roste digitalizace a „elektronizace“ života. „Čím lépe dokážeme předpovídat, co se na Slunci bude v nějakém čase dít, tím lépe dokážeme předejít možným problémům, vyvolaných v naší civilizaci slunečními erupcemi. Kosmické počasí tedy určitě bude nabírat na významu, to je dnes jisté,“ uvedl Petr Jelínek.
