Řada vědců na celém světě usiluje o prodloužení zákonné lhůty pro výzkum lidských embryí. Zatímco dnes je možná zkoumat a dělat pokusy pouze na embryích, která nejsou starší než dva týdny, nově by se tato lhůta měla prodloužit až na 28 dní. Vědci argumentují tím, že posunutí hranice pro výzkum zárodků může pomoci léčbě některých lidských onemocnění nebo dokonce preventivě nemocem zabránit. Hana Konečná, zástupkyně Česka v Bioetické komisi Rady Evropy, však varuje před riziky takové postupu.

Podle Konečné se totiž může stát, že deklarovaná snaha pomoci lidem prostřednictvím výzkumu starších embryí může ve skutečnosti přerůst v ryze komerční záležitost. Podobně se to stalo například v oblasti asistované reprodukce, která měla původně pomoci neplodným párům v produktivním věku. Dnes ale slouží v naprosté většině případů lidem, kteří už produktivní věk překročili a o žádné léčbě neplodnosti se tedy v jejich případě mluvit nedá. Podobně by „šlechetný úmysl“ mohl přerůst v „tvrdý byznys“ i při změně etických pravidel pro výzkum embryí. 

„Debata o posunutí hranice výzkumu embryí probíhá velmi intenzivně zejména na těch vědeckých konferencích v Česku, které se zabývají právě asistovanou reprodukcí,“ potvrdila webu „sciencezoom“ Hana Konečná ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Právě období mezi 14. a 28. dnem života embrya bývá totiž někdy označováno za „černou skříňku“ v lidském vývoji. Její obsah může nejen pomoci k odhalení tajemství „počátků lidského života“, ale i k tomu, aby poznatky z výzkumu použili k možné „manipulaci s geny“ a preventivní léčbě nemocí, které má konkrétní člověk jaksi „geneticky předurčené“.

Zároveň by zkoumání a pokusy na „starších embryích“ mohly vést k tvorbě a transformaci kmenových buněk, využitelných pak například k vývoji „náhradních lidských orgánů“ a také k uspokojení touhy po dítěti u těch lidí, kteří „biologickými rodiči“ být zatím nemohou.

Podle některých vědeckých teorií je potenciální hodnota transformovaných kmenových buněk obrovská. Mohly by být použity k vytvoření neomezeného zdroje mužských a ženských gamet, které by potenciálně umožnily potenciálním rodičům s neplodností a párům stejného pohlaví mít děti.“

Co to znamená? Jde vlastně o to najít způsob, jakým by dva muži (nebo dvě ženy) mohly mít spolu dítě, s nímž by oba byli geneticky příbuzní. To je zatím přes veškerý pokrok v asistované reprodukci u lidí nemožné, u zvířat už se to ale podařilo.

V roce 2016 se například japonským vědcům Katsuhiko Hayashi a Mitinori Saitou a jejich týmu podařilo vypěstovat z kmenových buněk plně vyvinutá myší vajíčka a oplodnit je ve zkumavce. Poté, co implantovali vaječné buňky do dělohy myší samice, vyrostla z nich zdravá zvířata, která později měla vlastní potomky. A v roce 2018 se čínským vědcům s pomocí genetických úprav podařilo odchovat myší mláďata od dvou matek a dokonce od dvou otců.

I když se to může zdát v lidském světě zhola nemožné, jen ve Spojených státech pracuje na tomto druhu výzkumu hned několik „startupů“ (například firma Conception). Snaží se dosáhnout toho, aby bylo možné vyvinout z kmenových buněk buňky pohlavní, a to bez ohledu to, zda buňka muže poslouží k vývoji vajíčka či buňka ženy k vývoji spermie.

Vědcům se však zatím přes veškerou deklarovanou snahu nepodařilo jako u myší „přetvořit“ samčí buňku na vajíčko. K tomu jsou nutné genetické zásahy, jejichž úspěch je (čistě technicky a biologicky) ale údajně jen otázkou času. K tomu se ale přidávají ještě nedořešené otázky, spojené s rizikem genetických vad a dalších potíží u takto „vytvořených“ jedinců. Podobné potíže se totiž vyskytly i u myší.

Pokud by ale údajně věda dostala možnost zkoumat a dělat pokusy na starších embryích, mohlo by to posunout vývoj asistované reprodukce mílovými kroky dopředu. Jak se píše v článku pro „EMBO Molecular Medicine“, aby vědci mohli dotáhnout do konce snahu o „umělou produkci pohlavních buněk“, musejí vedle biologických postupů také věrohodně ověřit i „bezpečnost a účinnost“ těchto technik a porozumět jejich účinkům v delším časovém horizontu. Právě zvýšení limitu pro výzkum embryí na 28 dní by údajně bylo v tomto směru ideálním, možná až zásadním krokem.

Odpůrci změny ale tvrdí, že vědci nemohou s klidným svědomím usuzovat na to, co se s přesně s embryem děje a co se v něm odehrává. Tajemství života jsou mnohem složitější. Navíc zboření jedné etické hranice v biomedicíně otevírá možnost boření těch dalších, které se ještě nedávno zdály naprosto nepřekročitelné. „Vždy se přitom argumentuje snahou léčit a zachraňovat životy,“ řekla Hana Konečná v rozhovoru s portálem INFO.CZ.

Jenže, jak podle ní ukazuje například dnešní legislativa v oblasti asistované reprodukce, původní úmysl pomoci lidem, trpící neplodností, se může snadno zvrtnout doslova do něčeho úplně jiného. „Reprodukční medicína dnes v naprosté většině případů nepomáhá lidem, kteří jsou v produktivním věku neplodní, ale těm, kteří produktivní věk překročili, osamělým osobám a stejnopohlavním párům,“ uvedla Konečná.

Řada reprodukčních společností podle ní navíc pracuje s eticky velmi spornými praktikami jako by dítě bylo skutečně jen výrobek, který si v určité „podobě a kvalitě“ může za peníze dovolit prakticky každý. A podobná přeměna „šlechetného úmyslu“ v tvrdý byznys a někdy možná o obchod s lidmi, hrozí i při zvýšení zákonné lhůty pro výzkum embryí a některých dalších legislativních změn v oblasti biomedicínského výzkumu a pravidel umělé reprodukce. „Nějaké hranice v biomedicíně a reprodukci by měly podle mě existovat, a to bez ohledu na to, zda jsou už technicky a biologicky překročitelné“, uvedla Konečná.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30