Ústav státu a práva Akademie věd ČR vyzdvihl zásadní text proděkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity Daniela Novotného o dosavadním vývoji pandemie koronaviru na zeměkouli. Novotný se zabývá zejména analýzou toho, proč jsou některé rozvojové země v boji s koronavirem paradoxně úspěšnější než ty nejbohatší.
Poněkud překvapivě totiž neplatí, že nejúspěšnější země jsou ty nejbohatší a s nejlepším zdravotnictvím. Stejně tak neplatí ani jasná souvislost mezi úspěchem a geografickou polohou. „Především značná část bohatého západního světa v ochraně veřejného zdraví doposud selhávala a je proto vhodné položit si otázku, proč tomu tak je,“ píše doktor Novotný v textu, který na začátku ledna otiskl časopis Zdravotnického práva a biotiky ÚP AVČR.
V článku se zaměřuje především na volbu základní epidemiologické strategie, kterou považuje za jeden z klíčových faktorů úspěchu či neúspěchu mnoha zemí. Kritickému rozboru dále podrobuje i názor, že by ochrana lidských životů poškozovala ekonomiku či jiné důležité společenské hodnoty.
Dějiny lidstva provázejí pode Novotného nejrůznější nemoci, epidemie a pandemie. Na rozdíl od dřívějších epoch, kdy příchod i průběh epidemií či pandemií byl pro lidstvo záhadou, s pokrokem mikrobiologie, molekulární biologie, evoluční biologie a biomedicíny jsme v podstatě jejich vzniku i průběhu porozuměli. Díky novým poznatkům jsme jako lidstvo schopni v principu reagovat na epidemie a pandemie efektivněji, než tomu bylo kdy v minulosti. Na prahu třetího tisíciletí by se tedy zdálo, že nás příchod nových patogenů, jako je např. SARS-CoV-2, vyvolávající nemoc covid-19, nemůže zásadně překvapit, vždyť na rizika vzniku nových pandemií odborníci často upozorňovali.
Selhání Západu
Přesto současná pandemie mnoho zemí a společností zcela zaskočila, a i svět jako celek se ukázal být nepřipraven. Světová populace utrpěla větší ztráty na zdraví i dalších hodnotách, než bylo nutné. Mezi zeměmi jsou ovšem překvapivě velké rozdíly co do úspěšnosti zvládání epidemie.
Novotný poukazuje na jeden z klíčových důvodů tohoto faktu, totiž na volbu chybných epidemiologických strategií, které si mnohé země zvolily. A to především ty, kterým chybí kvalitní centra vycházející z poznatků v oblasti globálního zdraví. Je velmi překvapující, že nejzávažnější průběh pandemie se doposud nevyhnul především těm nejbohatším zemím s vysokou úrovní zdravotnictví. Přinejmenším v roce 2020 se mezi země s nejhoršími ztrátami na životech a zároveň i na hospodářství dostala většina bohatých a vědecko-technicky vyspělých zemí Evropy a Severní Ameriky. Neúspěch se týkal i zemí Jižní Ameriky, naopak mimořádně úspěšné byly mnohé země Asie, Austrálie a Oceánie a patrně i Afriky.
A v čem se tedy bohaté státy mohou (co se týče boje s covidem) učit od těch (některých) chudších? Ukazuje se, že na počátku epidemie je zásadní její včasná detekce. Platí, že vzhledem k exponenciálnímu charakteru šíření infekce hraje na počátku naprosto zásadní roli čas: čím dřívější je detekce, tím účinnější jsou i intervence a více životů je ochráněno. O úspěchu navíc rozhoduje i celková epidemická připravenost dané společnosti, podobně jako je to s přípravou na jiné krizové scénáře, např. protipožární či protiteroristické.
Horší, než se může zdát
V případě, že se jedná o novou, doposud neznámou nemoc, je důležité získat základní vědecky ověřené informace o parametrech, jako jsou způsob přenosu, smrtnost, nakažlivost, inkubační doba atd. Je zajímavé, že ačkoliv se jedná v principu o vlastnosti patogenu, často je výrazně ovlivňuje i populace a prostředí. V případě viru SARS-COV-2 hrají roli i další vlastnosti, např. to, že vir hojně šíří lidé ještě před nástupem příznaků, a tedy naprosto nestačí doporučení „je-li vám špatně, zůstaňte doma“. Jiná komplikace je poměrně dlouhá doba od nákazy k nástupu symptomů. Díky tomu je v počáteční fázi epidemie reálná situace ve skutečnosti horší, než jak se jeví. „Pokud totiž pozorujeme nějaký počet lidí se symptomy, je už řada dalších lidí, kteří příznaky sice ještě nemají, ale již jsou nakažení a infekci šíří. Intervence a opatření je tedy třeba zavádět s předstihem, pokud mají být účinná,“ píše doktor Novotný.
Ze znalosti základních parametrů nového patogenu a nemoci, kterou způsobuje, lze vyvodit scénáře o dalším potenciálním průběhu epidemie a jak nemoc bude reagovat na případné intervence. Toto může posloužit jako podklad pro rozhodnutí, s jakou cílovou strategií k epidemii přistoupíme a pomocí jakých prostředků budeme vůči infekci intervenovat.
Co se týče prostředků, u nových, neznámých patogenů, jsou to zpočátku téměř výlučně prostředky nefarmakologické. Obecně známé a užívané jsou: TTI (testování, trasování, izolace) a monitoring hranic s infikovanými oblastmi. U onemocnění, které se šíří fomity (povrchem), kapénkami, příp. i aerosolem, jako je covid-19, jsou navíc klíčové a účinné i RRR (ruce, roušky/respirátory, rozestupy) a klíčové se ukazuje i větrání/ventilace. Všechny tyto intervence a jejich účinnost a použití závisí nejen na veřejné autoritě, právním rámci, ekonomických incentivách apod., ale i na spolupráci populace na úrovni jednotlivců či menších společenských jednotek. Proto je klíčová osvěta, tj. důvěryhodné informace a efektivní komunikace pomocí nejrůznějších státních i nestátních informačních kanálů.
Rychlý a důsledný lockdown
V případě covidu-19 téměř všechny země v nějaké míře zavedly také tzv. plošné uzávěry (lockdowny), neboť se jim nepodařilo na počínající infekci zareagovat včas. K přenosu infekce je typicky třeba kontakt mezi lidmi, který se lockdownem výrazně snižuje, a tím i přenos infekce, a to především v její presymptomatické fázi či u asymptomatických přenašečů.
Lockdowny pomohou snížit reprodukční číslo a omezit šíření na míru, kterou zdravotní systémy zvládnou, sníží incidenci na trasovatelnou míru či dokonce infekci z dané populace eliminují. I po lockdownu je nicméně třeba monitorovat vznik nových ohnisek či zavlečení z jiných zemí. Trvalejší řešení může přinést až proočkování populace, tj. zavedení farmaceutických intervencí.
Existuje konsensus, že lockdowny jsou drahé, plošně omezují některé svobody a nejrůznější vzdělávací, kulturní či sportovní aktivity, které mají pro společnost zásadní význam. „Z tohoto důvodu je vhodné, aby lockdowny byly krátké, poměrně přísné a důsledné, zaváděny včas a aby na ně navázala efektivnější „měkká“ protiepidemická opatření, např. trasování doplněné o lokálně intenzivní testování, což jsou opatření levná a velmi účinná, dále užívání roušek, větrání prostorů atd,“ píše doktor Novotný.
Lockdown není vhodný jako jediný či hlavní nástroj boje s epidemií, což se ukázalo především v zemích, kde lockdowny jsou střídány prudkým rozvolněním a absencí dalších efektivních prostředků. V těchto zemích došlo jak k velkým škodám na zdraví populace, tak velkým škodám ekonomickým.
Návod pro budoucnost
V závěru svého textu doktor Novotný mimo dochází k závěru, že do doby než se podaří populaci dostatečně proočkovat, vychází jako nejlepší minimalizační/eliminační strategie, a to jak z pohledu ochrany životů a zdraví, tak z hlediska občanských práv a ekonomiky. Právě tuto strategii si zvolila řada zemí jihovýchodní Asie a Oceánie, která dnes vykazuje v přepočtu na počet obyvatel většinou mnohem méně nákaz i úmrtí než třeba Česko a další státy Evropy a Ameriky.
Analýza toho, jaké prostředky a způsoby se ukazují v boji s patogenem jako zatím nejúčinnější, je podle doktora Novotného důležitá nejen pro řešení současné pandemie, ale i jako možný návod pro budoucnost. „Díky efektivním systémům protiepidemické bezpečnosti, které bychom si zavedli nyní v souvislosti s onemocněním covidem-19, bychom mohli být připraveni i na další, doposud neznámé typy patogenů či nové pandemické varianty patogenů známých, jejichž příchod dle konsenzu odborníků na sebe nenechá dlouho čekat,“ píše doktor Novotný. Nedílnou součástí této přípravy je podle něj i dobrý konceptuální rámec, z něhož lze vycházet při přípravě politik a právního zakotvení, které by naší i dalším zemím umožnily co nejefektivnější ochranu zdraví, ekonomických a další hodnot, vč. občanských práv tváří v tvář novým infekčním nemocem.
Daniel Novotný se zdravotními, sociologickými i společenskými dopady „covidové pandemie“ zabývá prakticky od jejího počátku. Je mimo jiné i členem vědecké iniciativy Sníh, sdružující vědce z různých oborů se zájem o řešení pandemické situace.
