Vědci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity se velmi aktivně podílejí na mezinárodním výzkumu příčin a důsledků tání permafrostu v Arktidě. S odtávání věčně zmrzlé půdy totiž do ovzduší uniká obrovské množství CO2 a dalších skleníkových plynů, zejména metanu. Tyto úniky tak mohou ještě zesílit skleníkový efekt a přispět ke katastrofálním klimatickým změnám. Poslední studie a poznatky však hrozby, vyplývající z tání permafrostu trochu mírní.

Problém je totiž v tom, že odhadovat všechny dlouhodobé důsledky této zásadní změny přírodních poměrů v Arktidě je velmi složité. I když se při rozmrzání věčně zmrzlé půdy uvolňuje a i nadále bude uvolňovat velké množství uhlíku, uhlík se zároveň ukládá v rostlinách, které na místě kdysi věčně zmrzlé půdy začínají růst. A otázkou zůstává právě míra vyrovnanosti či rozkolísanosti této bilance.

„Poslední kvalifikované prognózy jsou každopádně méně katastrofické než ještě před několika lety byly. Většina studií se k hrozbám, vyvolaným tání permafrostu, staví oproti těm dřívějším mnohem střízlivěji,“ uvedl Jiří Bárta z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Sám spolupracuje na několika mezinárodních projektech, které se zabývají příčinami a důsledky tání věčně zmrzlé půdy v Arktidě

Podle Bárty se skutečně ukazuje, že únik skleníkových plynů z tajícího permafrostu nemusí být v porovnání z jejich „spotřebou“ pro klima úplně devastující. A upřesňují se i některé odhady, týkající se úniku metanu. „Vypadá to, že některé oblasti v Arktidě se spíše vysušují nebo budou v budoucnu sušší, nevznikají tam tedy mokřady s bakteriemi, produkujícími metan,“ uvedl Bárta.

Fakt, že permafrost taje a tím se uvolňuje do ovzduší obrovské množství skleníkových plynů, je přitom nepopiratelný. Věčně zmrzlá půda na Sibiři a v Arktidě ukrývá podle kvalifikovaných odhadů až třetinu celosvětových zásob uhlíku, který se prostřednictvím tání a tlení dosud zmrzlé biomasy postupně dostává do ovzduší. Dalším skleníkových plynem, uvolňovaným z permafrostu, je však právě metan.

Tento plyn produkují především baktérie, rozkládající biomasu a žijící ve vodním prostředí bez přístupu kyslíku. Pokud tedy věčně zmrzlá půda taje a led se mění vodu, zvyšuje se tím únik metanu.

Jeho průměrná koncentrace v atmosféře se od doby před průmyslovou revolucí zvýšila ze 694 ppb (dílků na jednu miliardu) na dnešních zhruba 1888 ppb. Z toho podle dostupných vědeckých studií připadá 40 % na přírodní procesy (například vulkány), zbytek produkce ovlivňuje lidská činnost.

Podle docenta Bárty ale současné zpřesněné prognózy možný zásadní vliv tání permafrostu na posilování skleníkového efektu skutečně zpochybňují nebo mu dávají menší váhu. Jisté naopak je, že skutečnou hrozbu představuje rostoucí množství metanu, produkovaného při chovu dobytka. Dobytek díky svému trávicímu traktu a bakteriím, které v něm žijí, uvolňuje při říhání a řitním otvorem až několik litrů tohoto plynu  denně. Protože celosvětově stoupá spotřeba masa a poptávka po něm, s rostoucím množstvím chovného dobytka se zvyšuje i produkce metanu z těchto zdrojů. A vůbec se nejedná o zanedbatelné množství. Podobné to zřejmě bylo i v době dinosaurů. „Některé studie předpokládají, že metan, uvolňovaný z trávicího traktu těchto pravěkých zvířat, mohl částečně ovlivňovat klima,“ uvedl Bárta.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30