Rozsáhlou diskusi, do které se zapojili i vědci Jihočeské univerzity,  vzbudila v Česku otázka, zda kloš jelení, lidově zvaný „létající klíště“, může bodnout člověka a sát z něj krev. Podle vědců se i na tomto příkladu ukazuje, že věda má někdy mnohem menší problém vysvětlit složité věci než ty zdánlivě jednoduché.

Kloš jelení se na rozdíl od klíšťat ke svým hostitelům v pravém smyslu nepřisává, ale podobně jako komár bodne a nasaje krev. Samice po nasátí krve neklade tisíce vajíček jako klíšťě, ale pouze jednu larvu. Podobnost s klíštětem je „čistě náhodná“ a vychází zejména z toho, že kloše je podobně jako klíště velmi těžké rozmáčknout. Na rozdíl od dospělých klíšťat mají kloši jen tři páry nohou a také křídla, která při „přisátí“ na zvěř většinou ztrácejí.

Otázkou každopádně zůstává, zda kloš, který se obvykle živé krví takzvané vysoké zvěře, může napadnout i člověka. Právě kolem této otázky se v poslední době rozproudila v Česku vášnivá debata. Někteří lidé si totiž začali všímat, že klošů je v letošním roce údajně víc než v minulých letech a v mnoha případech údajně také nesnesitelně „koušou, šťípou a škrábou“.

Proto se také server Život v Česku obrátil na parazitologa Václava Hypšu z Parazitologického ústavu Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, aby uvedl věc na pravou míru.

A Hypša po telefonu doslova odpověděl: "…teď člověk narazí na kloše běžně v lese, kde na něj rozhodně bude nalétávat. Ale nesaje na něm, výjimečně se může stát, že bodne, ale nikdy jsem neslyšel o nikom, koho by skutečně bodl. Ale i kdyby, nejde o nic závažného. Když přisedne na jelena nebo nějakou vysokou, tak odhodí křídla a už na zvěři zůstane permanentně. Po člověku leze, ale jak není spokojený, tak posléze uletí.“

Okamžitě po tomto svém vyjádření mu však začali psát lidé, kteří údajně útok kloše zažili takzvaně na vlastní kůži. A diví se, že se parazitolog s nikým takovým nesetkal.

„Hlásím se vám proto coby člověk, kterého kloš jelení poctil bodanci tolikrát, že je už nespočítám. Do lesa poblíž Havířova chodíme každý den venčit psy, repelent ochrání skutečně pouze před komáry, na kloše nezabírá nic,“ napsal Hypšovi jeden čtenář.  Bodanec od kloše je údajně po několik dnů silně svědivý a úplné vymizení zarudnutí nastává nejdříve za 3 a více týdnů. Jako důkaz předložil stěžovatel i reportáž regionální televize ze severní Moravy, na níž se podílel a která má titulek: „V lesích na lidi i zvířata útočí kloš jelení“.

Mohou tedy kloši bodnout člověka či nikoliv? Nepletou si někteří lidé štípance od klošů s těmi od komárů? I někteří jiní parazitologové tvrdí, že se s bodnutím kloše ještě nikdy nesetkali. Například Jan Votýpka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy uvedl, že by se ke klošům vyjádřil úplně stejně jako Hypša. Podle něj je sice možné, že kloš někoho bodl, osobně ale nikoho takového nezná. Vždy se jedná jen o zprostředkované výpovědi.

„Dokonce jsme to testovali se studenty v terénní stanici Ruda u Veselí nad Lužnicí, kde na nás kloši nalétávají (ale jen v jednotkách, nikoli desítkách) a nikdo žádné prokazatelné bodnutí neměl,“ řekl Votýpka INFO.CZ. K nějakému častému či opakovanému pobodání by proto byl podle svých slov spíše skeptický.

Celá debata každopádně ukazuje na jeden základní problém, s kterým se věda potýká. Sice umí  věrohodně popsat genom mnoha živočichů, zjistit chemické složení slin krevsajícího hmyzu a další „složitosti“ , odpovědět na jednoduchou otázku, zda kloš může či nemůže bodnout člověka, ale jednoznačně nedokáže. A vlastně ani nemůže. Přitom právě takové a podobné věci někdy laiky zajímají nejvíc.

A nejde zdaleka jen o kloše.. Ve všech odborných publikacích se například píše, že v případě klíšťat už sají krev pouze samičky a nikoliv samečci. Proč by to také dělali? Zatímco samička po nasátí naklade vajíčka, úlohou samečka je pouze oplodnit samičku a uhynout.

Jenže Jan Erhart, vedoucí chovu klíšťat na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity dokládá, že ani tohle pravidlo nelze brát stoprocentně. „Já osobně jsem na sobě našel už dvakrát přisáté samečky klíštěte,“ řekl INFO.CZ Erhart. A své tvrzení dokládá fotografickou dokumentací, tentokrát zcela jednoznačně potvrzující, že i sameček se může přisát na člověka. I když to normálně nedělá.

Zřejmě nejznámější příklad sporu mezi údajně ověřenou laickou praxí a vědeckými důkazy představuje spor o možný přenos lymské boreliózy komáry.  Vědci na celém světě na základě svého zkoumání totiž předpokládají, že přenést na člověka borélie tak, aby vyvolaly onemocnění, může na člověka přenést pouze sající klíšťě, nikoliv jiný hmyz.

Stovky lidí v Česku ale i po návštěvě lékaře přísahají, že museli boreliózou onemocnět po bodnutí komárem či komáry. Žádné klíště se na ně, jak tvrdí, totiž nepřisálo. Je to možné? Teoreticky ano. Ovšem vědecký důkaz chybí. Jedna věc je totiž možnost, že komár nasaje s krví borélie a druhá, zda v něm mohou jako v případě klíšťat přežít a být při dalším přenosu infekční pro člověka. A to zatím nikdo věrohodně neprokázal.

Vědci zkoumají i možnost, že borélie se mohou dostat do lidského organismu otevřenou rankou poté, co člověk hmyz na pokožce rozmáčkne. Ani v tomto případě však vědecký důkaz neexistuje.. „Aby někdo jednoznačně potvrdil, že některé druhy hmyzu mohou být přenašeči borelií, musel by to dokátaz experimentálně. To znamená, že by nainfikoval třeba komára boreliemi, nechal ho chvíli odpočívat, pak nechal sát na myši a přitom zdokumentovat přenos baktérií z hmyzu na myš,“ řekl už dříve v knize Člověk a klíště, vydané JU, profesor Jan Kopecký z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Podle Kopeckého tak přes veškeré indicie a spekulace musíme považovat možnost přenosu původců boreliózy z komárů či muchniček na člověka za vědecky neprokázanou.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30