Papua-Nová Guinea (PNG) rychle ztrácí svou pověst lingvisticky nejbohatší části světa. Zjistili to vědci Jihočeské univerzity a Biologického centra AV v rozsáhlé studii, jejíž výsledky zveřejnil prestižní vědecký časopis americké akademie věd PNAS. Podle této studie už hovoří některým z domorodých jazyků pouze 58 % papuánských středoškoláků. V generaci jejich rodičů přitom ovládalo alespoň jeden domorodý jazyk nejméně devět lidí z deseti.
Papua-Nová Guinea dosud v obecném povědomí platila za zemi, ve které lidé mluví největším počet jazyků na zeměkouli. Ve státě s devíti miliony obyvateli donedávna lingvisté evidovali 850 domorodých a stále využívaných jazyků. Jenže téhle světově unikátní jazykové rozmanitosti je, jak se zdá, konec.
Alfred Kik, novoguinejský doktorand z Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR, otestoval se svými spolupracovníky více než 6 000 středoškoláků z PNG, hovořících 392 jazyky. A přitom zjistil nečekaně výrazný pokles jejich jazykových schopností.
Zatímco rodiče těchto středoškoláků dokázali nebo dokáží z 91 % plynně hovořit nějakým domorodým jazykem, jejich děti ovládají stejný jazyk jen zhruba v polovině případů. Domorodé jazyky tak z běžného užívání rychle mizí.
„Můj manžel například ovládá kromě angličtiny a kreolštiny i jazyk své maminky a tatínka. Tahle, na PNG dříve obvyklá schopnost, je dnes na rychlém ústupu,“ řekla webu „sciencezoom“ Kateřina Sam z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, jejíž manžel se narodil na Papui.
Podle Kateřiny Sam se ale Papuánci úbytkem domorodých jazyků příliš netrápí, považují ho za přirozený jev. Tak, jak přibývá možností cestování po celé zemi a lidé migrují, stále více obyvatel využívá k dorozumění místo některého z domorodých jazyků takzvanou Tok Pisin, tedy kreolštinu, odvozenou z angličtiny a holandštiny.
I kreolština ale prochází vývojem. „Pokud lidé nenacházejí v Pisin výraz, který by plně odpovídal významu nějakého pojmenování v jejich domorodém jazyce, snaží se vymyslet nové slovo nebo upravit to původní,“ uvedla Sam, která spolupracovalo s Alfredem Kikem i na jeho studii.
Fakt, že tato studie byla zveřejněna v prestižním vědeckém časopise PNAS, představuje pro její autory velký úspěch. Nebývá totiž příliš zvykem, aby vědci, působící v Česku, získali celosvětovou pozornost zpracováním lingvistického tématu.
Případná záchrana tradičních domorodých jazyků je přitom velmi komplikovaná. I když 88 % studentů, oslovených v průzkumu, vyjádřilo snahu své děti v budoucnu nějaký domorodý jazyk naučit, otázkou zůstává, zda tato snaha nenarazí na stále sílící trend po „jazykové jednotě“. Ta totiž mnohem lépe vyhovuje potřebám urbanizace, vzdělání či možnostem cestování.
Podle Kateřiny Sam přitom vede cesta k alespoň částečné záchraně některých domorodých jazyků přes náboženství. Společnost, která na celém světě postupně překládá Bibli do všech jazykových mutací, se snaží text Bible zpřístupnit i lidem, hovořícím domorodými jazyky na Papui-Nové Guinei. Překladatelé tak nepřímo uchovávají konkrétní jazyk pro příští generace. Ani tento způsob „konzervace“ jazyka však není dokonalý. „Překlad obsahuje pouze výrazy, obsažené v Bibli, z nichž některé se například v domorodých jazycích na PNG vůbec nevyskytují,“ uvedla pro „sciencezoom“ Kateřina Sam.
