Zatímco termín „náhradní rodičovství“ si většinou spojujeme především s lidmi, vědci z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity (FROV) dokázali, že náhradními rodiči mohou být i ryby. Přiměli totiž malé karasy zlaté, lidově zvané „zlaté rybky“, aby plodili mnohonásobně větší kapry obecné. Objev může přispět k záchraně některých druhů nejen kaprovitých ryb.

Vědci odebrali kaprům z pohlavního ústrojí kmenové buňky, z nichž později vznikají buď samčí spermie či samičí vajíčka (jikry), a transplantovali je karasům. S velkou nadsázkou řečeno vzali tedy zárodečnou buňku kapra obecného a nechali jí „dorůst“ v těle jiné ryby, tedy v konkrétně zmíněném karasovi zlatém. A experiment se skutečně povedl. Buňky „dorostly“ do očekávané podoby a karasi po čase začaly vypouštět do vody jikry či spermie, z jejichž spojení pak ve vodě vznikl plůdek kapra. Malá akvarijní rybka, která bývá ozdobou akvárií a kašen, se tak stala „náhradním rodičem“ pro rybu, kterou si lidé v Česku obvykle porcují na vánoční stůl.

Aby to ale nebylo tak „jednoduché“, museli vědci v těle karasů „vypnout“ (zmrazit) produkci vlastních pohlavních buněk. „Do genové výbavy jsme ale ani u jedné ryby nezasahovali, s nějakou genetickou modifikací nemá náš výzkum vůbec nic společného,“ řekl portálu „sciencezoom“ vedoucí výzkumného týmu Roman Franěk. Nikdo tak podle něj nemusí mít obavu, že by tímto způsobem vznikali nějací rybí „mutanti“. Kapři narození ze spermií a jiker vypuštěných z karasů dědí geny kaprů, jimž byly odebrány kmenové buňky. Karas slouží skutečně jen jako biologická schránka pro jejich kultivaci.

Opět s trochou nadsázky by se ale dal celý proces přirovnat k tomu, jako kdyby kočka domácí porodila koťata, z nichž by později vyrostli tygři nebo lvi. U rybí populace se „možnost náhradního rodičovství“ podařilo už dříve prokázat japonským vědcům, ti ale k němu využili některé lososovité ryby. V případě kaprovitých ryb dosáhli jihočeští vědci světového prvenství. A navíc vytvořili i rekord v evoluční vzdálenosti mezi skutečným a náhradním rodičem.

„Zajímavým milníkem této studie je totiž fakt, že se jedná o doposud nejvzdálenější náhradní rodičovství u obratlovců s úspěšnou produkcí životaschopného potomstva. Rody Cyprinus a Carassius jsou evolučně vzdálené přibližně 34 milionů let,“ řekl Franěk. Pokud bychom chtěli tuto evoluční vzdálenost připodobnit k člověku, tak při více než notné dávce představivosti by se jeho náhradním rodičem mohl stát například pavián.

Otázkou ale samozřejmě zůstává, k čemu potvrzení možnosti náhradního rodičovství mezi kaprovitými rybami vlastně může sloužit. I autoři výzkumu totiž přiznávají, že ke zvýšené produkci kaprů jako hlavní hospodářské ryby v Česku to nebude. „Kapra je všude dost, není důvod k tomu, aby někdo investoval do jeho zvýšení produkce pomocí náhradního rodičovství,“ uvedl Franěk. Navíc karas zlatý, jak bylo potvrzeno, sice může být „náhradním rodičem“ pro kapry, celkové množství jiker či spermií, které je schopen vypustit, je mnohonásobně menší než u kaprů.

Objev jihočeských vědců by však mohl být klíčem k záchraně některých ohrožených rybích druhů. Příkladem mohou být například jeseteři. „Největší a zároveň ohrožený druh jesetera, vyza velká, dospívá až kolem dvacátého roku života. Mnohem menší jeseter malý už po třech letech. Když transplantujeme zárodečné buňky z vyzy do jesetera malého, můžeme získat potomstvo z vyzy dřív,“ uvedl Franěk.

Na druhou stranu připouští, že možnost „náhradní rodičovství“ vede v zahraničí i k novým „byznys“ plánům v oblasti produkce ryb. „Japonci například zkoušejí, zda by makrela byla schopná produkovat jikry a spermie tuňáka,“ uvedl Franěk. V takovém případě by totiž byl výnos z prodeje masa nepochybný. Makrely dorůstají do velikosti kolem 45 centimetrů, zatímco tuňák může měřit až 2,5 metru a vážit 300 kilogramů.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30