V českých volných vodách se alarmující rychlostí rozšířily a nadále šíří invazivní druhy raků, vytlačující původní druhy raků - raka říčního a kamenáče. Vědci z Laboratoře sladkovodních systémů VÚRH FROV Jihočeské univerzity se pokusili zjistit, jaké jsou možnosti eradikace metodou fyzického odstraňování invazivních raků z míst, kde má domov rak říční. Výsledek ale bohužel napovídá, že „invazi“ takřka nejde zastavit dostupnými metodami.

Vědci to dokázali pomocí dlouhodobého sledování na 450 metrů dlouhém přítoku řeky Volyňky nedaleko Vimperka. V průběhu čtyř let na tomto potoce fyzicky vyhledávali a vybírali z vody všechny nalezené raky signální, kteří jsou v Česku na rozdíl od raka říčního nepůvodním druhem. I přes velmi pečlivý a opakovaný odlov (poslední dva roky 8 krát ročně) se jim však nepodařilo „invazní druh“ z potoka odstranit. Na počtech odlovených raků dokonce není příliš znát ani jejich meziroční úbytek.

„Raci obecně jsou totiž velmi přizpůsobiví a adaptabilní, dokáží se velmi rafinovaně schovávat i hloubit si úkryty v norách, ze kterých je člověk nemá prakticky možnost dostat,“ řekl portálu „sciencezoom“ Filip Ložek z Laboratoře sladkovodních ekosystému Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech.

Ačkoliv se vědci pokoušeli o naprostou eradikaci, tedy totální vymýcení nepůvodních raků signálních, vždy ve sledovaném úseku potoka zůstal dostatek jedinců, schopných udržet populaci svého druhu životaschopnou a stále velmi hustou. A tedy i ve stavu, který vytváří životně nebezpečnou konkurenci původním rakům říčním.

Ti z českých vod na mnoha místech postupně vymizeli a stále mizí, a to právě kvůli rychlému rozmachu invazivních druhů. Vedle raka signálního se jedná například i o raky pruhované a mramorované. Ze sledování vědců z FROV JU vyplývá, že se v jedné lokalitě může potkat hned několik takových invazivních druhů najednou.

„Tito raci vytvářejí značný tlak na místní společenstva původních organismů. Jelikož dokáží lépe využívat potravní zdroje, dochází ke změnám v potravním řetězci, které mohou vyústit v kolaps celého ekosystému,“ uvedl Filip Ložek. Nepůvodní druhy raků jsou navíc nejen agresivnější než ty původní, ale zároveň přenášejí pro ně životu nebezpečný patogen račího moru – česky hnileček račí, latinsky Aphanomycesastaci.

Jedná se o přirozeného parazita severoamerických druhů raků, kteří jsou vůči němu evolučně imunní. Jakmile ale zasáhne populaci našich původních druhů raků, má pro ni doslova devastující účinek.

„Jeden nakažený rak, ale i samotná voda z transportu ryb, či rybářské náčiní obsahující zoospory původce račího moru mohou dopomoci k úhynu našich původních raků na dané lokalitě,“ uvedl Ložek. I kdyby raci říční dokázali odolat agresivitě svého konkurenta, nedokáže čelit onemocnění, které jejich konkurent přenáší. Podobnou „konkurenční výhodu“ mají i některé další druhy severoamerických invazivních raků, jakými jsou například raci mramorovaní, pruhovaní či červení.

Česko ale není zdaleka jedinou zemí na světě, která čelí „invazi“ nepůvodních račích druhů. Raci jsou celosvětově ekonomicky důležitou skupinou korýšů v akvakultuře včetně akvaristického obchodu. Proto u raků už historicky docházelo a stále v současnosti dochází k přemisťování druhů mimo areál jejich původního výskytu. Není tedy překvapením, že z farem unikají nebo je neposlušní akvaristé přímo vysazují do volné přírody. Právě těmito způsoby se nepůvodní druhy raků měly možnost do Evropy dostat a následně rozšířit.

V současnosti se na území Evropy z hlediska invazí nejedná jen o raky, ale o celou řadu bezobratlých a obratlovců (třeba populární želvy nádherné). Radikální eradikace invazivců (např. chemicky v kombinaci s odlovem, vysoušením či dokonce vybagrováním lokality) obvykle není možná, protože kromě nežádoucích druhů obvykle zahubí i vše ostatní. I vhledem k získaným poznatkům lze říci, že invazi dobře etablovaných populací nepůvodních druhů nelze vymýtit. Je tedy nutné se zaměřit a investovat především do prevence vypouštění a úniku dalších nepůvodních druhů a jejich dalším migracím nebo do prosté ale účinné osvěty široké veřejnosti.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30