Přesně před 110 lety se na Šumavě narodil František Kahuda, socialistický ministr školství a zastánce světově unikátní teorie o existenci částic, zvaných mentiony. Výročí Kahudova narození znovu přispělo k novému otevření debaty o tom, zda je možné myšlenkou ovlivňovat hmotu. Podle profesora Tomáše Polívky z Ústavu fyziky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity však pro potvrzení Kahudových teorií nejsou důkazy. To, co esoterici někdy označují za mysteriózní, neznámou energii, vysílanou mozkem, jsou prostě chemické reakce.

František Kahuda se narodil 3. ledna 1911 v osadě Nový Dvůr na Šumavě. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a poté Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích byl krátce středoškolským učitelem matematiky a fyziky, pak jeho kariéra začal strmě stoupat.  Stal se vysokoškolským pedagogem na ČVUT, obhájil doktorát i profesuru, krátce byl i předsedou Jednoty československých matematiků a fyziků. Zároveň ale po válce vstoupil do komunistické strany a stal se přesvědčeným komunistou. Jako takový pak byl v letech 1954 až 1963 československým ministrem školství.

Právě spojení pedagoga s fyzikem a matematikem ho přitom přivedlo k zájmu o takzvané okultní vědy a psychoenergetiku. „Zajímalo ho, proč vlastně různí lidé dojdou ve svém mozku k různým řešením v různém čase,“ řekl Kahudův bývalý spolupracovník Vlastimil Bažant. Jednoduché vysvětlení, že někdo prostě na určité věci nadanější než druhý, Kahudovi nestačilo. Snažil se o detailnější, fyzikální vysvětlení. A dospěl díky pozorováním a různým pokusům k závěru, že některé lidské schopnosti (nadání) možná vyplývají z nevědomé schopnosti využívat vedle rozumového, smyslového poznání ještě jakousi všudypřítomnou „fundamentální“ energii, procházející ve formě neznámých částic hmotou. „Obzvlášť citliví lidé se pak vyznačují tím, že část této energie dokáží usměrnit, využít ve svém vlastním mozku nebo jí vyslat někam jinam,“ uvedl Bažant.

Příkladem mohou být podle něj schopnosti některých géniů od vědců až po umělce, ale také třeba umění „proutkařů“ či léčitelů. Částice, kterými se tato energie údajně přenáší, Kahuda nazval vlastním slovem „mentiony“ a jejich existenci dokazoval nejrůznějšími pokusy. Od přenosu „myšlenek“ senzibily, testy schopností proutkařů či rozpohybováním předmětů na dálku. Ale nešlo jen o teoretický výzkum. Kahudova Psychoenergetická laboratoř si na sebe údajně v posledních letech své existence sama vydělávala. A to tím, že její členové a spolupracovníci například mapovali pomocí svých schopností a přístrojů stará důlní díla, hledali vodu a nerostné suroviny, předpovídali sesuvy půdy. Laboratoř měla uzavřené desítky smluv s nejrůznějšími podniky a byla zdrojem příjmů i pro mateřskou VŠCHT. Přesto byla po sametové revoluci zrušena.

A důvod? Kahuda už za svého života čelil od mnoha svých kolegů obviněním ze šarlatánství. Dokonce získal přezdívku „bolševický čaroděj“. I když totiž mnohé jeho pokusy údajně přiváděly publikum k úžasu, stále chybělo to jediné, k čemu byla laboratoř původně založena. Tedy nikoliv ukázat na to, že se děje něco nevysvětlitelného, ale tento jev fyzikálně a chemicky popsat, tedy s nadsázkou řečeno ho spoutat „vzorci“. A to se přes veškerou snahu zatím nepodařilo ani Kahudovi, ani mnoha jeho kolegům.

Ačkoliv se totiž komunisté stavěli k okultním vědám jako k prostředku „ohlupování“ lidstva, výzkum „paranormálních“ jevů s velkou intenzitou probíhal za takzvané studené války mezi Východem a Západem i v tehdejším Sovětském svazu. A ani Západ rozhodně nezůstával pozadu. Co kdyby se opravdu někomu podařilo usměrnit myšlenky obzvlášť citlivého člověka tak, aby částice mentální energie zbořily New York? Každý si jistě vybaví slavný, britsko-francouzský film Dotek medúzy, který pracuje právě s tímto námětem.

Jenže fyzikální důkaz existence „mentionů“, nutný k hromadnému využití mentální energie,  ještě nikdo nepřinesl. Tenhle rozpor možná nejlépe dokumentuje výsledek dalšího projektu Psychoenergetické laboratoře, kterou podle Vlastimila Bažanta stát v osmdesátých letech pověřil výzkumem, zda opravdu může fungovat něco jako lidové léčitelství. „Závěr byl takový, že někteří lidoví léčitelé svými metodami skutečně dokáží úspěšně léčit lidi, jak je to ale možné, nelze věrohodně vědecky prokázat,“ uvedl Bažant.

Když František Kahuda v roce 1987 zemřel, jeho laboratoř byla o tři roky později zrušena. Jejím neformálním pokračovatelem (ovšem na ryze soukromé bázi) je České psychoenergetická společnost (ČEPES), vedená dnes právě bývalým Kahudovým spolupracovníkem Vlastimilem Bažantem. „František Kahuda byl velmi pracovitý, vzdělaný člověk, který kdyby žil v dnešní době, určitě by se se svým výzkumem dostal mnohem dál. Dnešní možnosti výzkumu jsou totiž úplně jinde než tehdy,“ uvedl Bažant. Kahudův význam pro psychoenergetiku možná lidé podle ně ocení až časem.

O vlivu myšlenky na hmotu a možných příčinách tohoto jevu se vede debata prakticky neustále už od pradávných dob. Někteří zastánci psychoenergetiky argumentují tím, že jedním z důkazů skryté mentální energie může být například i efekt placeba. Existují lidé, kteří se uzdraví z nemoci, i když dostanou místo léku neúčinnou náhražku (placebo). K uzdravení jim stačí víra (přesvědčení), že dostali lék. Pak by ale  „myšlenka“ skutečně ovlivňovala hmotu. Nehmotná informace by totiž podle zastánců psychoenergetiky nemohla sama o sobě spustit v těle fyzikální procesy, laicky řečeno „stisknout knoflík“ nebo „spojit kontakty“. K tomu by bylo zapotřebí, aby s myšlenkou přicházela i potřebná energie, schopná něco v organismu fyzicky změnit. Podobně by pak mohly údajně fungovat i jiné formy mentální energie, „vyzařované“ například pomocí zamilovanosti, smutku nebo informace o nějaké budoucí či minulé události.

Mnozí odborníci však ani za těchto okolností se závěry Františka Kahudy nesouhlasí. Podle nich se jedná pouze o neověřené hypotézy. „Pamatuji se, že o Františku Kahudovi a jeho mentionech se mluvilo už za mých studií na matematicko-fyzikální fakultě před 30 lety. A už tehdy to nebylo z odborného pohledu právě v dobrém,“  řekl webu sciencezoom profesor Tomáš Polívka z Ústavu fyziky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.

To, co zastánci psychoenergetiky podle něj připisují proudu dosud neznámé, mysteriózní energie, jsou podle něj chemické reakce, na kterých je postaven celý život na zeměkouli. „Organismy či jakákoliv hmota na sebe navzájem reagují, každý vnější impuls vyvolá nějakou chemickou reakci,“ řekl Polívka. Může se jednat o sluchový či čichový vjem, obraz, popis, informaci, prostě všechno. „Ale pořád je to chemie, nikoliv nějaký proud mentionů, jejichž existenci nikdo neprokázal a podle mě neexistují,“ uvedl Polívka.

Zastánci psychoenergetiky také podle něj ve svých závěrech často zapomínají, že každý organismus je jiný, částečně jinak reaguje na vnější podněty a jinak se s nimi vypořádává. Na rozdíl od představ různých esoteriků neexistuje žádný jednotný energetický impuls či vjem, který by ovlivňoval každého stejně. „Někdo se cítí dobře v lese, někde mezi lidmi někde na rušné ulici, jiný třeba u tekoucí vody. Je to znovu o těch individuálních chemických reakcích,“ uvedl Polívka.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30