Ekononomická fakulta JU zpracovala Socio-demografickou analýzu Jihočeského kraje. Z analýzy mimo jiné vyplývá, že do roku 2035 by na základě prostého demografického vývoje mělo v kraji žít zhruba o 3 % lidé méně než dnes. Velkou výzvou pro samosprávy obcí a měst ale může být zejména rychlé stárnutí jihočeské populace.
Součástí analýzy, kterou zpracovala proděkanka Ekonomické fakulty JU Renata Klufová, je nejen hodnocení demografického a sociálního vývoje kraje a jeho částí, ale i problémů a potřeb seniorů. Významnou součást analýzy tvoří projekce jednotlivých správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) do roku 2035. Podle této projekce by mělo dojít do patnácti let k 3% poklesu počtu obyvatel Jihočeského kraje.
Demografický vývoj se ale bude v jednotlivých správních obvodech výrazně lišit. U některých správních obvodů (ČeskéBudějovice, Kaplice, Trhové Sviny, Vodňany) by mělo dojít do roku 2025 ještě k mírnému nárůstu počtu obyvatel. Poté ale bude většina z nich vykazovat pokles. To indikuje mimo jiné trend zrychlování demografického stárnutí.
Nárůst po celé období projekce (do roku 2035) předpokládá analýza pouze v ORP České Budějovice (o 3,1 %) a Vodňany (o 2,4 %). Naopak nejhorší vývoj předpokládá projekce u ORP Dačice (pokles o 14,4 %) a Milevsko (o 11 %). Celkově by mělo podle této varianty dojít do roku 2035 k 3% poklesu obyvatel kraje, přičemž do roku 2025 by to měl být pokles o 0,1 %.
„Z hlediska přípravy na demografické stárnutí je důležitý předpokládaný vývoj počtu osob v nejvyšších věkových skupinách,“ řekla webu „sciencezoom“ Renata Klufová. Pokud se podle ní zaměříme nejprve na vývoj počtu seniorů ve věku nad 65 let, pak by se podle projekce ORP měl počet těchto osob v Jihočeském kraji do roku 2035 zvýšit o 20,6 %.
To je nižší odhad než projekce Českého statistického úřadu. ČSU totiž počítá s nárůstem počtu pětašedesátníků a starších v jižních Čechách dokonce o 39,4 %. Projekce Vojtěcha Říhy z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zase předpokládá nárůsty podílu seniorů nad 65 let nižší: nízká varianta - 26,3 %, střední varianta - 32,4 % a vysoká varianta - 38,3 %.
„Zde je tedy ale opět nutno připomenout, že předpokládané nárůsty počtů osob v seniorském věku podle projekcí za jednotlivá ORP a jim odpovídající ukazatele představují „minimální“ změny, které lze očekávat,“ uvedla Renata Klufová. Podle projekce jednotlivých ORP by do roku 2035 měly zaznamenat nejvyšší nárůsty počtu seniorů nad 65 let v absolutních počtech správní obvody Kaplice (o 37,5 %), Týn nad Vltavou (36 %) a Trhové Sviny (32,8 %).
V roce 2019 byla také Ekonomickou fakultou zpracována „Demografická prognóza statutárního města České Budějovice na období 2018 – 2050“. Primárním cílem této studie je vytvořit podklad pro rozhodování Magistrátu města České Budějovice, konkrétně odboru územního plánování. Výsledky provedené prognózy by měly posloužit jako podklad při zpracování územního plánu města. Podle výsledků provedené prognózy lze předpokládat do roku 2050 stagnaci (při zachování současné úrovně migrace) až mírný nárůst počet obyvatel města lehce přes stotisícovou hranici (při střední variantě prognózy). Město trpělo v 90. letech minulého století migračním odlivem obyvatel zejména v důsledku suburbanizačních procesů, což se týká především mladých lidí, kteří následně zakládají rodiny v okolních obcích. České Budějovice tak ztrácely obyvatelstvo nejen přímo migrací, ale zároveň zprostředkovaně přes migraci i přirozenou měnou. Ze srovnání dvou výše diskutovaných realističtějších variant vývoje vyplývá, že je možné negativní demografické změny alespoň částečně ovlivnit výstavbou bytů, podporou rodin a dalšími pobídkami, jež přilákají nové obyvatele města. S tím však souvisí i dostatečné kapacity občanské vybavenosti, školek a škol, možnosti trávení volného času a mnohé další.
I zde je nutno zmínit také probíhající demografické stárnutí, které budoucí vývoj města bude výrazně ovlivňovat. Budou to právě změny v horní třetině věkové pyramidy, které si na lokální úrovni vyžádají do budoucna největší pozornost z titulu odpovědnosti místních samospráv za zajištění sociálních služeb. Role samospráv však bude důležitější a nároky na ní větší, než by odpovídalo pouhému nominálnímu růstu počtu nebo podílu seniorů a jejich demografickému stárnutí. Do vyššího seniorského věku, kdy se lidé postupně stávají z hlediska péče společnosti potřebnými, se totiž budou posouvat nové generace, v nichž podíl členů jednočlenných domácností bez širšího rodinného zázemí poroste. Jsou to generace, které byly vystaveny vysoké intenzitě rozvodovosti, mají menší počet dětí a tyto děti často žijí od rodičů odděleně a dělí je podstatně větší geografické vzdálenosti. Jednotkové nároky na pomoc společnosti budou u takových seniorů logicky vyšší, než s jakými se setkáváme u současných generací osob dříve narozených.
