Psycholožka Hana Konečná ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity je jedním ze dvou zástupců Česka v Bioetické komisi Rady Evropy. Mimo jiné se se tak podílela na nedávném posouzení návrhu, doporučujícím, aby stát povinně informoval děti o tom, že se narodily s pomocí dárcovství vajíček či spermií.

Návrh, který v členských státech Rady Evropy vzbudil různou, často kontroverzní odezvu, má být reakcí na rostoucí počet dětí, narozeným formou asistované reprodukce.  Protože množství početí, k nimž přispěli dárci, roste geometrickou řadou, snaží se Rada Evropy takovému vývoji přizpůsobit a sjednotit národní legislativy. Podstata nového návrhu spočívá v tom, že by děti, které přišly na svět s pomocí dárcovství vajíček nebo darovaných spermií, měly automaticky po dovršení šestnácti či osmnácti let věku právo na informace o svém genetickém původu. A ty informace by měly přijít od státu.

„Návrh přesně říká, že stát by měl v určitém věku dítě informovat, že existují nějaké další informace o okolnostech jeho narození. Dítě by se pak samo mělo rozhodnout, zda chce vědět víc,“ říká docentka Konečná. Neanonymita dárcovství spermií a vajíček je podle ní v některých státech už zavedena, nejdéle asi ve Švédsku, ale mají ji i ve Velké Británii, Německu, Nizozemí, další země o ní uvažují. Ovšem zatím záleží na tom, zda dítěti rodiče vůbec řeknou, že bylo počato pomocí dárce. „Návrh, o kterém mluvíme, a který by při jeho přijetí měl být závazný pro všechny evropské státy, ale přináší povinnost státu informovat dítě nezávisle na vůli rodičů,“ uvedla Hana Konečná. Česká republika podle ní s návrhem v tomto znění nesouhlasí, což už také Radě Evropy oznámila.

Důvody jsou údajně jednoduché. „Je především zcela absurdní, aby dítě o tak citlivých informacích informoval stát bez znalosti situace dítěte a bez ohledu na vůli jeho právních rodičů. Za další se nám zdá velmi problematické zajištění ochrany takto citlivých informací. Zároveň se však domníváme, že ani povinné odanonymizování dárců není ve veřejném zájmu. Některé problémy by to sice vyřešilo, ale podle nás by to mnohem víc nových problémů vytvořilo,“ říká Hana Konečná.

Vzhledem k současné legislativě v mnoha zemích a možnostem biomedicíny může například nastat situace, kdy se využije i vícečetné dárcovství. Spermie může být z Dánska, vajíčko z Česka, náhradní matka Ukrajinka. A jeden/jedna ze žadatelského páru je třeba Brit/ka a druhý/druhá Ital/ka. Není pak jasné, který národní registr by zajišťoval informace o dítěti a z kolika stran by takové dítě bylo informováno. „Nebo by se nakonec vedl jeden celosvětový obrovský registr?,“ ptá se psycholožka.

Fakt, že dítě bude informováno státem o svém genetickém původu a zároveň mu budu uděleno právo zjistit identitu jeho biologických rodičů, může být v mnoha ohledech kontraproduktivní. „Je pro důstojnost a dobrý životní pocit budoucího dítěte dobré, když ho cíleně vytvoříme z částí těla osob rozesetých po celém světě, a pak ho o tom férově informujeme?,“ říká Hana Konečná.

Hlavní problém však podle ní spočívá v tom, že se z dárcovství vajíček a spermií a náhradního mateřství stala skutečně masová záležitost, vyžadující opravdu plošnou, celosvětovou regulaci. A to díky tomu, že biotechnologie, využívající dárcovství, dnes neslouží jen k léčbě neplodnosti, ale především k tomu, aby děti mohli mít všichni, kdo po nich touží. A to včetně žen a mužů mimo reprodukční věk nebo stejnopohlavních párů. Pak pochopitelně roste geometrickou řadou i počet dětí, počatých s pomocí dárců a tím i potřeba změn legislativy. Tenhle nový společenský fenomén, který se neustále rozrůstá, pak vyvolává úplně nové výzvy a společenské problémy. A nikoliv jen v reprodukční medicíně. Návrh Rady Evropy je jen jedním z nich.

Počet odborných pracovišť

56

Počet akademických pracovníků

850

Objem získaných grantů

728 milionů

Počet licencí a patentů

30