Firmy v budoucnu zřejmě převezmou mnohem větší díl sociální zodpovědnosti za život v konkrétním regionu než doposud. Projekt, na kterém se podílí Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity, by měl pomoci k tomu, aby se firemní investice do takzvaného lidského kapitálu vyplatily všem. Tedy lidem, firmám i místní samosprávě.
Fakt, že firmy, působící v určitém regionu, hrají vedle své role zaměstnavatele i stále důležitější roli garanta sociální udržitelnosti, je nepopiratelný. A nejde přitom o žádné politické nebo úřednické nařízení. V době nedostatku pracovních sil jsou totiž zaměstnavatelé v mnoha případech nuceni k tomu, aby zaměstnance kromě platu lákali i na jiné benefity a výhody. Mnohé firmy tak nabízejí firemní školky, různé další sociální vymoženosti, zábavu, bezplatné vzdělávání, možnosti osobního rozvoje. Především se ale snaží přesvědčit zaměstnance, aby se stali nejen lokálními, ale i firemní patrioty.
„Takový model firemní kultury, kdy zaměstnanci cítí sounáležitost s firmou a podílejí se na jejím rozvoji, bude zřejmě i určujícím modelem do budoucna,“ říká děkanka Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity Dagmar Škodová Parmová. Ekonomická fakulta JU spolupracuje s Univerzitou Karlovou na projektu, který by měl očekávané změně v chování firem výrazně napomoci.
Projekt počítá s propojením poznatků z teorie a praxe stejně jako se spoluprací lidí, kteří se zabývají programy udržitelného rozvoje se zaměstnavateli a majiteli firem. Na základě dosud získaných poznatků a dat z konkrétních regionů a jejich sociálních potřeb by pak měla vzniknout společná platforma pro vytváření různých inovací, využitelných právě k podpoře lokálního a firemního patriotismu. Firmy a aktéři v regionu si jsou vědomi technologického pokroku, ale v kontextu udržitelnosti si musejí uvědomovat, že inovační řešení nesmí být pouze hodnoceno stran své efektivnosti, ale musí být váženo též dle svého vlivu na životní prostředí, a hlavně vlivu na lokální populaci. Tím nejsou míněni pouze pracovníci, ale též veřejnost, lidé, v jejichž regionu firma působí. Vůči nim se musí firma - tzv. korporátní občan chovat zodpovědně.
I když popis projektu může někomu znít kostrbatě, nejedná se vlastně o nic jiného než o možnost vytvořit co nejlepší podmínky pro to, aby se lidé se svými zaměstnavateli dokázali dohodnout na co nejvýhodnější vzájemné „symbióze“. Lidé by měli mít pocit, že jsou pevnou a nezbytnou součástí společnosti, na kterou mohou být hrdí a která jim za jejich loajalitu zároveň nabízí kromě peněz i jiné benefity. „Řada firem už takto funguje, jiné se ale sociálních inovací bojí nebo je nepovažují za potřebné,“ uvedla Dagmar Škodová Parmová.
Přitom se podle ní na příkladu mnoha podniků i menších zaměstnavatelů ukazuje, že když se firma chová „společensky zodpovědně“, získává kromě jiného i důležitou konkurenční výhodu v podobě stálých a loajálních zaměstnanců. A tato výhoda začíná stále více nabývat na významu. „Pokud zaměstnavatel podporuje osobnostní rozvoj svých pracovníků, investuje i do nabídky jejich volného času, pomáhá jim zvládat péči o rodinu, kreativní potenciál těchto lidí obvykle zůstává ve firmě,“ říká Dagmar Škodová Parmová.
Konkrétně udržitelný rozvoj na místní úrovni přitom podporuje i Evropská unie. I správci evropských sociálních fondů jsou totiž přesvědčeni o tom, že sociální soudržnost místních lidí s lokálními firmami představuje budoucnost hospodářství i cestu k omezení negativních důsledků globalizace. Na firemní inovace, spojené s investicemi do sociální oblasti, proto mohou zaměstnavatelé čerpat i evropské peníze.
„Změna firemní kultury směrem k tomu, že firmy budou stále důležitějšími garanty a tvůrci lokální soudržnosti, a v některých ohledech dokonce převezmou sociální odpovědnost od státu, je podle mého názoru nevyhnutelná i bez evropských peněz. Vývoj k tomu prostě směřuje i bez politických nařízení,“ uvedla děkanka Ekonomické fakulty JU.
