Teorie o rostoucímu počtu „neplodných mužů“ v civilizovaných zemích dostává v posledních letech tak široký prostor v médiích, že působí jako nezpochybnitelná. A to i přesto, že mnozí odborníci, včetně odborníků z Jihočeské univerzity, s jejími závěry bytostně nesouhlasí. Kvalita mužských spermií se za posledních 100 let podle nich nijak výrazně nezměnila.
Hlavní problém z odborného hlediska spočívá především v tom, že pro tezi o narůstající mužské neplodnosti neexistují žádné věrohodné důkazy. I když o rostoucím počtu neplodných mužů mluví i erudovaní lékaři a zástupci klinik reprodukční medicíny, nejsou většinou schopni doložit, z jakých dat vlastně vycházejí. Z logiky věci totiž vyplývá, že aby někdo mohl v čase opravdu věrohodně porovnat předpoklady mužské „plodnosti“, musel by vzít vzorek spermií třeba milionu pětadvacetiletých mužů z roku 2019 a srovnat výsledky se vzorkem stejného počtu stejně starých mladíků před 100 nebo 50 lety.
Jenže takové studie pochopitelně neexistují, ani nemohou. Existují pouze srovnání na menších vzorcích, které ale žádný nárůst neplodnosti rozhodně nepotvrzují. „Ano, je to tak. Pokud vyšetřujeme mladé a zdravé muže, pak jejich spermiologická parametry se od stejně definovaných mužů před padesáti lety nijak podstatně neliší, rozhodně ne k horšímu,“ řekl autorovi tohoto článku předseda české Sexuologické společnosti Jaroslav Zvěřina. Jak je tedy možné, že tolik erudovaných kapacit s vážnou tváří tvrdí, že počet neplodných mužů roste?
Problém je podle Zvěřiny prostě v tom, že se všechna publikovaná data čerpají z vyšetření neplodných párů v různých centrech asistované reprodukce, nikoliv z reprezentativní studie spermiologických dat u běžné populace. „Jde pouze o zkušenosti z jednostranně orientovaných pracovišť,“ říká Zvěřina.
Do statistik „rostoucí neplodnosti“ jsou tak často zahrnováni i muži, kteří vyhledávají pomoc odborníků kvůli problémům s početím dítěte ve věku, kdy může být kvalita jejich spermií ovlivněna právě vyšším věkem. Navíc se dnešní diagnostické metody vůbec nedají srovnávat s těmi dřívější. Zvýšila se jak kvalita diagnostiky, tak počet pracovišť, která jí nabízejí a provádějí. „Data získaná z doby před 100 lety pomocí mikroskopu se s dnešními daty, získanými pomocí nejmodernějších technologií, jen opravdu těžko srovnávají,“ říká docentka Hana Konečná ze Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.
Podobně jako Jaroslav Zvěřina patří k těm odborníkům, kteří dlouhodobě upozorňují na to, že pro teorii o narůstající mužské neplodnosti neexistují žádné důkazy. Tato teorie ale naráží i na prostou logiku. Údajné snižování kvality a množství mužských spermií se často svádí na moderní způsob života, provázený sedavým zaměstnáním, nedostatkem pohybu, kouřením a stresem. Jenže měl muž, který před 100 lety tvrdě pracoval třeba v zaprášených uranových dolech, v zimě dýchal všudypřítomných kouř z uhlí a trpěl nedostatkem potravy a vitamínů, skutečně o tolik lepší podmínky k zachování své plodnosti než dnešní muži?
„Je to celé nesmysl. Životní prostředí i kvalita zdravotní péče se zlepšily. Není žádný racionální důvod k tomu, aby byli dnešní muži méně plodní než jejich předchůdci,“ říká Hana Konečná. K podobným, možná i hodně překvapivým závěrům docházejí i někteří další odborníci. Jen nejsou podle Konečné zdaleka tolik slyšet ti, kteří věští konec lidstva kvůli mužské neplodnosti.
Nejdůležitější nezodpovězenou otázkou ale stále zůstává důvod toho, proč tolik lékařů a odborníků straší vymřením nejbohatších zemí kvůli nárůstu počtu neplodných mužů. Podle Hany Konečné je za tím byznys, spojený s léčbou v centrech asistované reprodukce, platbami za vyšetření i prodejem medikamentů, které mají údajně muže před neplodností ochránit. „Mohlo by to s nadsázkou nazvat i jakýmsi obchodem se strachem,“ říká docentka Konečná. Pokud se ale podle ní dnešní mladý muž v plodném věku rozhodne, že se pokusí počít potomka, má navzdory všem katastrofickým varováním úplně stejnou a možná ještě větší šanci na početí dítěte jako jeho vrstevník před půl stoletím.