Pokud se nezastaví úbytek a znehodnocování zemědělské půdy, hrozí v Česku i v dalších zemích ekologická a hospodářská katastrofa. Tvrdí to vědci Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity na základě poznatků o půdě a jejím vlivu na zadržování vody v krajině i ovlivňování klimatu.
Podle profesorky Hany Šantrůčkové z katedry biologie ekosystémů PřF JU však lidé důsledky úbytku půdy bohužel podceňují. A místo toho, aby chránili půdní fond jako něco nenahraditelného, přihlížejí jeho pokračující devastaci. „Současný přístup lidí k půdě vychází mimo jiné z toho, že v civilizovaných zemích je všude dostatek nebo dokonce přebytek potravin. A lidé tak mají pocit, že když při takovém přebytku někde zmizí pár hektarů půdy třeba kvůli výstavbě supermarketu či jiné velké haly, nic se vlastně neděje. Ale to je omyl,“ řekla profesorka Šantrůčková v nedávném rozhovoru pro zpravodajský portál INFO.CZ.
V Česku podle kvalifikovaných odhadů zmizí každý den orná půda o rozloze 19,5 hektarů, tedy zhruba 27 fotbalových hřišť. Nejhorší důsledky, i když se to laikům nezdá, má paradoxně úbytek půdy v okolí velkých měst. Důvod je jednoduchý. Města se historicky budovala v úrodném krajině kolem řek, kde byla a dodnes je také nejkvalitnější půda. A právě v těchto místech se nejvíce rozrůstá obchodní a průmyslová zástavba. A lidé se mylně domnívají, že zastavení pole někde na předměstí žádné negativní důsledky pro přírodu ani člověka mít nemůže. „Z ekologického i hospodářského hlediska je přitom hodnota tohoto příměstského půdního fondu třeba v okolí Prahy naprosto srovnatelná s jakýmkoliv národním parkem,“ uvedla Šantrůčková.
Půda je nejen nutná pro produkci potravin a tedy i pro přežití národa, ale také zadržuje vodu a má řadu dalších funkcí pro životní prostředí. Zatímco se v Česku kvůli narůstajícím problémům se suchem hovoří o nutnosti stavby nových přehrad, málokdo si uvědomuje, že mnohem více vody v krajině zadrží lidé už jen tím, když budou dobře a šetrně zacházet s půdou.
Kvalitní půda lepší než přehrady
Martin Hais, kolega profesorky Šantrůčkové z katedry biologie ekosystémů, připravil pro studenty porovnání vodní retenční schopnosti přehrady Orlík s vodní retenční schopností orné půdy v jejím povodí, z kterého do nádrže voda odtéká. A dospěl k závěru, že plocha orné půdy o velikosti zhruba 60 krát 60 kilometrů, dokáže zadržet až dva a půl tisíckrát více vody než samotná nádrž. Každý čtvereční metr půdy přijme totiž 30 až 50 litrů. A čísla to nejsou nijak přehnaná. „Vždyť hluboké černozemě, které nacházíme v nížinách, zadrží i 350 litrů na metr čtvereční,“ říká profesorka Šantrůčková. Pokud ale lidé půdu podle ní zlikvidují, zmizí s tím i její schopnost zadržovat vodu. Z prezentace, připravené doktorem Haisem, si každý si může snadno spočítat, o jak obrovské množství vody se jedná.
K ničení a poškozování půdního fondu přitom často přispívá i další laická představa o tom, že když bude půdy zase potřeba, supermarket nebo skladová hala se prostě zbourají a na jejich místě se začne znovu zemědělsky hospodařit. To je ale tragický omyl. „Při stavbách se totiž skryje a odveze právě ta nejcennější, organická vrstva půdy. Její obnova je při pečlivé údržbě a péči možná až po desítkách let,“ říká Šantrůčková. Kvalita půdy ale podle ní stejně nebude taková, jakou vytvořila v nesmírně dlouhodobém procesu příroda.
Přitom kvalitní půdní fond není důležitý jen pro zadržování vody v krajině a produkci potravin, ale také z toho důvodu, že zcela zásadně ovlivňuje klima. Z půdy se totiž na jedné straně uvolňuje při respiraci uhlík do ovzduší, na straně druhé se do ní ale zase ukládá v podobě organické hmoty. „Půda je tedy zároveň jímkou i zdrojem uhlíku do atmosféry, přičemž celková bilance zůstává v přirozených ekosystémech prakticky vyrovnaná; co se naváže, to se uvolní. Při intenzivním zemědělském hospodaření je ale výdej CO2 z ekosystému vyšší než jeho příjem,“ říká profesorka Šantrůčková. . To může podle ní samozřejmě přispět významnou měrou k zvyšování oxidu uhličitého v atmosféře. Kvalifikované odhady ukazují, že celosvětově se z půd se do atmosféry uvolní 10 krát více uhlíku než dopravou a průmyslovou činností.
Otázkou nicméně zůstává, jak mohou vědci donutit politiky k tomu, aby půdě ve světle všech nezpochybnitelných vědecký argumentů o jejím významu věnovali větší pozornost. Na rozdíl třeba od snahy omezit fosilní paliva se o záchraně půdy mluví mnohem méně. „To ale nic nemění na tom, že alespoň z mého pohledu je dnes ochrana půdy základní podmínkou pro udržitelný život. My se prostě musíme starat o půdu, abychom do budoucna přežili. Půda je z hlediska délky lidského života neobnovitelný zdroj,“ říká profesorka Šantrůčková. Přírodovědecká fakulta JU patří v oboru půdní biologie ke špičkovým a mezinárodně uznávaným pracovištím v Česku. Podílí se také na řadě důležitých mezinárodních projektů, včetně například výzkumu důsledků postupujícího tání věčně zmrzlé půdy v arktických oblastech.
